Časopis Českého Museum, 1847 (XXI/3)
1847 / No. 3
Tomy ze Stihlého význam ve filosofii. 255 ckau ceslau w duši naši vynikají, prawého poznání udělují čili nic, darmo bychom zde hledali, nebyly ony ani vve směru tehdejší filosofie, ani na příčině, že Štítný vvůbec něco psal. Prawá bytost tedy, kterau dle způsobu školastického spisowatel ostře liší od bytstwi a bytu (essentia str. 644. a 654.) a od jsaucnosti (existentia str. 642.), má spisowatel za hlawní předmět swého přemítání. Než poslyšme ho. Na str. 642. uwádí s udáním pramenu, totiž sw. Bernharta, následující rozjímání: „Aniž jest které slowo, by mohlo lépe býti přichýleno к té wěenosti, ježto buoh jest, než jest; neb diešli boha weit kým, dobrým, blaženým, múdrým, neb což holi dies do nélio tukowého, wše móž w tom býti rommieno, když dies, ježto jest, neb tož jemu býti, to wše býti; a kdyby i sto přidal takých wěci, tiechybilby sě s tiem, když dies, ježto jest. Diešli co к tomu, nies nepřičinil; a pakli nedieš, nies neujal. Nebo jediný sám buoh jest prátcě bez proměny kteréžkoli: wzdy týž, wzdy též, wzdy tudiež a wzdy takéž sám w sobě; a jiné ijedné wěci, ježto on nenie, nemóž býti řečeno w plné prawdë: j es l; nebo kromě něho nenie žádná wěc bez pohnutie a bez proměny sama w sobě. A tak buoh jest, a bez boha nic; nebo jakož on sám nenie bez sebe, takéž bez něho nic býti nemóž. On sobě jest: on wšemu jest. A tak kaks jediný on jest, jenž swé býti sám, i to, ež jsú skrzeň jiné wšecky wěci, jest.u Bychom přemítce této snadněji porozuměli, třeba poněkud přihlédnauti к tehdejší filosofii školastické. Hlawní známka školastiky jest, že w ní autorita panowala, kterau i wšeliká myšlénkowá uwázanost a zakrnčlost powslala. Boethiusowy zlomky a komentáry z Aristotela a z Nowo-Platoniků, Cassiodorůw spis: „de šeptem disciplinis“, nápotom swali Olcowé, mezi nimiž ale zwlášf sw. Augustin, byli slaupowé, o které se takřka celá školastika opírala. Při tom se církewní dogrny pilně wyšetřowaly, a odpory se nejwíce za tau jedině příčinau w ně kladly, aby se autorilau opět wyplašily; kdo se znal na distinkce a citace, ten