Časopis Českého Museum, 1847 (XXI/3)
1847 / No. 3
290 Paměti kollegiatä kolleje Karlovy. neb jiných pMpadnostech od učení Pražského směli o svvé ujmě oddělowati aneb mimo wýsady a obdarowání učení Pražskému daná postupowati, poněwadž univcrsitas Pražská po JMCé w moci wšech tří slawů králowstwí tohoto zůstáwá, a tak tu tolio mimo obecní snesení učiniti jim možná není; pročež že žádají, aby při swých práwíeh a řádech byli zachowáni. Dle rady pánů přátel měla tato supplikací od mistrů s ní wyslaných podána býti „pánům kameratům“ skrze jejich wrátného, nepochybně, aby se pokud možná wšem podobným nemilým rozprawám s nimi jako předešle mohli wyhnauli. Mistři wyslaní (Bystřičky, Trojan, Bacháček, Gotsmanius, Skála a Štýrský) tak učinili, a w určený den na hrad se odebrawše (23. Čerwenee), supplikací skrze wrátného praesidentu a raddám podali. Kamerati wšak neclitěli supplikací tím spůsobem přijmauli, nýbrž mínili sročili mistry s arcibiskupem; tedy poslali pro arcibiskupa, a supplikací zase jim wrátili, s poručením „aby ji podali, když pan arcibiskup půjde do komory“ ; tak aspoň mistři rozuměli, nebo rozuměli chtěli, berauce poručení w tom smyslu, jakoby měli supplikací podati arcibiskupowi. Nepochybně úmyslně chtěli se w tom smyslu ulwrditi, a odeslati supplikací podruhé po wrátném, se wzkázáním „že titul (nadpis) panu arcibiskupowi nenáleží, než Jich Mte"‘ pánům kameratům.“ Kamerati poslali wšak spis zase zpátky, s týmž wzkázáním, „aby ji podali, když arcibiskup půjde do komory.“ Nepochybně znělo poručení, aby ji podali, když arcibiskup přijde do komory; wšak mistři nevvědauce prý co činili a nerozumějíce poručení Jich Mslí, tak udělali: když arcibiskup šel do komory, wešli mu w cesiu, a mistr Trojan к němu promluwil latinským jazykem: „Nejjasnější kníže! podali jsme panu praesidentowi a pánům raddám JMCé odpowěd swau w této písemné žádosti; kteráž ale není přijata, a poručeno nám, abychom ji Waš.í Oswícenosti podali; pročež snažně prosíme, aby Waše Oswícenost ráčila ji к sobě přijmauti a jí se spoko-