Časopis Českého Museum, 1847 (XXI/3)

1847 / No. 3

300 O zatměni slunce. Podlé toho tedy, jak měsíc w čase znowu wíce méně к uzlům se blíží, povvstáwá wětší menší zatměni slunce. Ptáme se tedy, jak daleko může měsíc od uzlůw swé oběžní plochy odstáwati, má-li způsobili nějaké zatmění slunce wůbec, anebo, poněwadž wzdálenost měsíce od jeho uzlůw záleží od šířky, t. j. od jeho wzdálenosti od eklip­tiky, můžeme se též ptáti: jak weliká by musela bytí šířka měsíce, má-li nastaupiti zatmění slunce? I. К rozluštění této otázky mysleme si (obraz 1) w S slunce, w Z zemi, čára ZS bude pak w ekliptice čili w oběžní dráze zemské leželi. Oba nejkrajnější paprskowé sluneční, kteří ještě země se dotýkají, jsau S‘ Z‘ a S“ Z". Zavvadí-li měsíc M na swé dráze o paprsek S‘Z‘, tedy se již zatmění začíná. Spojíme-li středy slunce a měsíce se středem země rownými čárami, tehdy udáwá uhel SZM meze, w kterých zatmění slunce wůbec možné jest. Tá­­hněmež od M prostopadlau čáru (perpendikl) oblaukem nej­­wětšího okruhu na SZ, tedy bude MA zeměstřední (geo­­centrickau) šířkau měsíce a zárowcň mírau úhlu MZS anebo MZA. Má-li tedy zatmění slunce nastaupiti, nesmí býti ze­městřední (geocentrická) šířka měsíce wětší, nežli úhel MZA. O obsahu čili ceně toho úhlu ale dowíme se, tá­­hneme-li přímky MZ a mZ tak jako S‘Z; potom jest < AZM =■ < MZm -|- mZA, ale < MZm jest zdánliwý poloměr měsíce, to jest onen úhel, pod kterým se poloměr měsíce ukáže. Nazweme ho p, tak že bude <C MZm = ц. Dále záleží úhel mZA z obau úhlů S‘ZS a mZS‘, ale S‘ZS jest zdánliwý poloměr slunce čili onen úhel, pod kterým se pozorowateli u prostřed země poloměr slunce ukazuje. Nazweme ho m. tak že bude < S‘ZS = m. Konečně jest -< mZS' co wnitřní úhel w trojhranu mS‘Z stejný se zewnitřním úhlem bez druhého wnilřního úhlu, totiž: < mZS' = Z‘mZ — Z'SZ, ale Z‘mZ jest obzorní mimohled (paralaxis) měsíce čili

Next