Časopis Českého Museum, 1847 (XXI/3)
1847 / No. 3
Začátkowé českého umění. Od J. Er. Wocela. Úloha weškerého umění jest: krásnau formu myšlénka u proniknauti. Dušewní obsah, t. j. myšlénka a krása formy jsau hlawní žiwly každého uměleckého díla, nebot krásná forma a wšak prázdná vvyšší myšlénky do oboru užitečných neb pauze řemeslnických wýtworů ' se klade, kdežto myšlénka bez smyslné formy w říší wěd, práwa a mrawnosti se lají. Zjewuje se w každém zdařilém uměleckém díle wítězstwí ducha nad pauhau hmotau, jižto příroda poskytuje, pročež i wítězstwí nad přírodau; podrobili sobě člowěk wýtworem lakowým bezžiwotné, dada tím důkaz půwodu swého, jelikož co obraz stwořitele, odleskem ducha swého pau.au hmotu nadchnul. Náboženstwí a básnictwí jsau ohniska, w nichž se weškeré paprsky dušewního žiwota saustředují, a z nichžto opět se prýští a rozprcháwají, aby žiwot člowěka swau září oslonily. Musit w duchu lidském nejprwé wzniknauti tauha náboženská, a obrazotwornost taužení takowé -hlaholeni básnickým projewuje, welebíc w písni wznešené postawy bohůvv, kterýmžto později stawitelské umění chrámy wytwoří a sochařstwí jim ke cti sochy zhotowí, až pak i malířstwí stěny chrámowé skwělými obrazy nebešťanů ozdobuje. A podobně i třeba, aby dříwe básnictwí slawné činy rekůw opèwowalo a paměť jejich aby do- wědomí lidu wniknula, nežli umění je počne welebili, powěst o nich na peruti zwuků roznášeli, památníky a sochy jim stawěti, a činy jejich barwami líčili. Má—li se ledy historie uměni jakého koli národu psáli, lu přede wším třeba, aby se к prwopočálkůin umění, jenž w náboženstwí a básnictwí půwod svvůj mají, bedliwau myslí přikročilo.