Časopis Českého Museum, 1848 (XXII/1-3)

1848 / No. 1

Od 11. Března do t i . Čerwna. 107 pravví nyní zrádců a seperatistů nadáwá. My můžeme za­jisté s bolestným citem uražené cti a poctiwosti zwolali: Odpusť jim, neb! newědí co činí. — Tímto pevvným zastáwáníin zásady utwořilo sc wo wlasti řádné politické smýšleni, a národ nawykl na parla­­mentární žiwot, pro nějž i co do řečníků národní wýbor dobrau školau byl, ano příliš dobrau, neboť pro samo zkaušení sc w řečnění někdy ani к wěci se nepřišlo. Mnohý z těchto pilných řečníků by si měl rozwážiti, co Dahlmann we swé politice o anglickém parlamentu prawí: „Dáwno již wyhlaubené řečiště rozwážliwého, к cíli spěchajícího jednání, málo kdy přeteká nádherau teatrálních řečí, kde mužowé, kteří welkau swau wlast ze swé strany u welikosti udržeti musí, bez řečniska, bez obleku prostě ze swých sedadel mluwí; žádný z nich tak mohutně, aby se mu jiná sila naproti postawiti nemohla. Wážnost otá­zek, které napořád к rozhodnutí se hrnau, nedowoluje, aby skwčlost řeči, ano i jich elegance welký dojem učinily, ano i asiatská nádhera Edmunda Burke nemělaby nyní již ten účinek. Byl by tu i hned Phocion, u kterého se i Demosthenes „sekyry řeči jehoa obáwal. Wybraušené ucho, pronikající mam slow, jen důwodům přístup dáwá a pořádá si je ku přeswědčenosti. Krátkými řečmi wydobýwají se stálejší wítězstwí a zapření se sama sebe wětšiny, která raději bez řečňowání pracuje, než aby pokrok wlastcneckých záležitostí žwastawau wtírawoslí ru­šila, dochází zaslauženého uznání. — To w našem národním wýboru zwláště z počátku ne­platilo. Mluwilo se mnoho, newím jestli z marnosti aneb swéhlawosti, aby totiž každý caparlek náhledu se bránil, aneb i proto, aby se pokrok jednání trochu držel. Každé slowo se protřásalo, sloh se oprawowal po kantorsku a na formách tolik času zmařilo. Jakau auzkostliwostí ně­kteří pánowé k. p. obmezowali objem sektů jednotliwých ; aby jen meze nemohly překročiti, jakau kritičnosti probí­rali pořádek w jednán, a konečně se dokázalo, že beze

Next