Časopis Českého Museum, 1848 (XXII/1-3)

1848 / No. 2

O národnirédě. 125 může jewiti se na národu, co národu, poněwadž, jak již dotčeno, vvůbec ničeho nemůže jewili se na osobé po­všechné: ona se toliko jewí na jednolliwcích. Když ledy jednolliwec w povahu národu svvého tak hluboce wnřkne, že čití a myslí způsobem lakovým, jakovým by čili! a myslil každý jiný jedinec z národu byvv poslawen na jeho stanovišti: ten čití a mysli národně. 2) A když ten a lakový způsob cilů a myšlének svých smyslně vytkne tak anebo jinak, ledy se slané takový útvar smyslný útva­rem objektivně národním v nejužším smyslu slova toho ; nebo jak mile jen národ к útvaru lakovému přilne, bez­děky si jej i hned osvojí a obrátí jej ve swau krev a ve svůj tuk. Není ovšem tak Iehaunko dosáhnauti národního na stupni tomto; nebo ono spočívá na jedné straně ve hlu­bokém utkvění na studiích psychologických a na druhé ve vnějším pohybu a ustavičném propletání-se životem národu svého. Ale přcdce je snadněji dosici stupně toho, abych jen jediný směr zde naznačil, poesii nežli filosofii. Nebo poesie je těkavá, vrtkavá a proto se ráda proplétá národem; filosofie je však utkvělejší, usedlejší, její cesta vede ovšem také národem, ale ta je — rovná. Nelze však uzavřití z toho, že národní formy z filosofie ťak zřejmě newysvitají jako z poesie, že jich tam není. To by bylo uzavřití, že není vln swěllových, protože jich nelze widěti. f Možná tedy ve čtvero rozložití pomysl národního a sice: a) národní ve významu subjektivním je vše, čeho ná­rod užívá, ledy: národní kroj a stroj, národní mrav a nemrav, národní zpěvy a pověsti aid.; 2) Národní školy nejsau tedy již ty, kde se jen po česku, nýbrž kde se duchem českým vyučuje. Běda, bude-li je nowý školní plán, vyšlý nazvícc z ducha německého, obraceli na školy slovanské bez­ohledné! Alespoň mely by se knihy v duchu českém scpsati; nikoli pauze překládali.

Next