Časopis Českého Museum, 1848 (XXII/1-3)
1848 / No. 2
O národotpědě. 133 tudy zawinují w sobě — jako paupě* celé lesy — nowé střídající se kruhy thesí, synlhesí a genesí. Tak zawírá w sobě rnluwnictwí co stupeň thetický on (matiku, co synthetický grammatiku,- co genetický stylistiku. Tím wšak není celé wywinutí mluwnické již ukonéeno. Onomatika zahrnuje opět w sobě : kořenoslowí (rizologii), plodoslowí (etymologii) a nowoslowí (neologii), nowé to opětowání these, synthèse a genese. Již wšak nese w sobě rizologie: hlasoslowí (řeč w její powšechnosti, co úkaz toliko fonetický, a opět její somatické, psychologické a logické uprawení), slabikoslowí (rozsah, pří— zwuk, rytmus čili rozměr aid.), slowoslowí (rozsah [lexicografio], skládání, skloňowání atd.) Hle to jsau samé částky organické, w nichžto lze stíhali až na nejinenší, téměř jen mikroskopický sklípek prawidelné wywinowání thesí, synthesí a genesí. Je to wšak jen jediný směr, dle něhož organičnost rnluwnictwí hledíme wyskaumati; dle jiných směrů dala by se analyse ta ještě dále prowésli. Znamenitě wyniká w uwedeném směru organické rozwětwení u grammatiky. Zde již twoří thetický stupeň sadu jednaduchau, synthetický sadu slozenau a genetický sadu uřaděnau (stawbu sad w periody a jiné urownané celky řeči atd.) jenžto již tlačí wpadnauti do stylistiky. Dále možná tuto organickau článkowitost n. p. již w sady jednoduché nakreslili. Zde je subjekt sady, co pomysl nějaké jsaucnosti, momentem thetickým, predikát sady, co pomysl nějaké činnosti neb pohybu momentem synthetickým, jejich spojitost aneb kongruencí, čímž se ukončí sada sama a její duše, totiž myšlénka sadau wyjewená, je genesis gnimmalická. Subjekt sady je opět podroben změnám organičným, jenžto twoří prwní díl grammatiky, který se nazýwá, ač neprawě, etymologií. Základ čili thesis změn těchto je subjekt sady sám šelmu pojat, totiž co „slowo.“ A tu již powstane weliká rozmanitost w ohledu tom, které wlastnosti přísluší slowu, aby se stalo subjektem sady. Odtud wede cesta zrowna w prostřed grammatiky; ze sta-