Časopis Českého Museum, 1848 (XXII/1-3)
1848 / No. 2
O národowědě. 141 jome se opět tam, odkud jsme lined na začátku tohoto článku wyšli, hledajíce tenkrát wůbec jen nějakau příčinu a cestu, pohlubiti se we organismus wědecký, totiž к onomu náhledu, že nejsau filosofie, historie (i filologie) a paedagogie wědy samostatné, nýbrž že to jsau jen pauhé stupně, pauhé spůsoby, jakými se mohau pojímali wěrfy skutečné. Tuším, že nám nyní prawdivvost tohoto náhledu již bystřeji wynikue, nebo jsme se zatím poněkud ponořili ku fundamentům naší wědaucnosti. Každá wěda má swau historii, swé změny a děje, z nichžto se wywinula, lak jaká nyní jest. Pozorujeme-Ii tedy lulo stránku u wědy lé . aneb oné, zanášíme se z hlediště toho s jejím thetickým stupněm, totiž s formami, w nichžto utlcwela w časech předešlých. Pozorujeme-li wšak stupeň, jehož wěda dosáhla w jistém momentu časowém, nejspíše ale w nynějšku, bez ohledu na její wywinowání historické, tedy tak jaká jest, a nikoli jakým spůsobein se takowau stala: tu pozorujeme wědu ze stanowiště filosofického čili synthetického, nebo se tu nejedná o formy, w nichž utkwěla, nýbrž o směry, w nichž se pohybuje anebo se pohybowala a o jejich dokonalé wywážení. Každá wěda má wšak i we žiwot působiti ; přičinily—se tedy к ní ony spůsoby čili methody, jakými by se mohla wlíti nejpříiněřenější w mysli lidské, tu dasahuje wěda swého dokonání we stupni genetickém čili pacdagogickém. Rozwinutí loto patří wesměs na uniwersitu a akademie wyšší; ono liší učence od pauhého wzdělance. — Patrno, že jako na každé wědě, tedy i na národowědě možná by bylo wytknauli stránku historickau i paedagogickau. Dále by powstaly nowé směry u wywinowání wědeckém, kdybychom pozorowali naši wědaucnost a její organické celky nejprwé w jejich špecialnosti, totiž w jejich odloučenosti od wěd jinorodých i stejnorodých, ná potom w jejich spojení s wědarni stejnorodými totiž se srostlými a odnožnými (methoda porownáwajíci), a konečně w jejich spojení s wědaucnosti lidskau wůbec, w jejich po-