Časopis Českého Museum, 1848 (XXII/1-3)

1848 / No. 2

156 Přehled dějin fysické astronomie. sledowně přísahat: „Já, Galilei, sedmdesátiletý stařec, od­­sauzený к wězení, na kolenau, před Wašími Swatostmi, před Ewangelium, které widím wlastníma očima, kterého se dotýkám wlastníma rukama, wěrně a upřímně se na­­wždy odříkám swých bludů a roztržek, nenáwidím a pro­klínám je“ („corde sincero et fide non ficta abjuro, male­­dico et detestor supradictos errores et haereses“). Toto ponížení genia stalo se dne 22. čerwna 1633. Než prawí se, že wstana nohau dupnul a řekl: „E pur si muove 1“ Tuhá wazba jemu určená byla později proměněna we wy­­hnanstwí do Arcelri, blíže Florencie. Zde ještě stařec sklíčený oddal se hlubokému badání w mechanice a dwě důležitá díla o zákonech pohybowání byla od něho wy­­dána (Discorsi e dimostrazioni matemaliche; due nove scienze 1638.) Dlužno zde podotknauti že dynamika Ga­­lileim jest utwořena, jelikož jí před ním nebylo, a wšickni starší mathematikowé pauze w statice pracowali. Zhotowil ještě tabule hwězdářské sputníků králomocowých a 163? odkryl kolébání (libratio) měsíce. Brzy nato wšak docela oslepnul. Než ani tato rána nemohla zlomit sílu jeho du­cha; nemoha již widět nebe, neustáwal swým žákům wy­­kládat zákony nebeské. Jeho nejmilejší žák Viciant se še­trností a něžností newyslownau ho opatrowal až do smrti. Ještě r. 1638 píše Galilei o sobě: „Hlaubám we swé tem­notě brzy nad tím brzy nad jiným předmětem, a předce nemohu swau neukojitelnau hlawu upokojit, jakkoli sobě toho přeji.“ Konečně wšak Bůh jej wytrhnul z jeho stra­stí, a jeho nesmrtelný duch přešel u wěčnost dne 8. Ledna 1642. — Takowým tedy spůsobem tento mučedlník prawdy zlobě nepřátel podlehl; swčtlo wšak, které on rozžal, ne­­uhaslo již wíce, ano rozehnalo temnoty, jimž on sám w obět padl. We Wlaších wýtečni umělci Fontana (w Nea­poli), Campani (w Bologni) a Euslacliio Divini (w Římě) oddali se zdokonalení dalekohledů; stejnočasně slawný Ni­zozemec Chr. Huyycns (narozen 14. Dubna 1629 w Haagu)

Next