Časopis Českého Museum, 1848 (XXII/1-3)
1848 / No. 1
P ř e h le d zem ëzp y tn ih o badání. Od Jana Krejčího. (Pokračowání.) Ani oheň ani woda newyswětlí sami sebau půwod hornin zemských. Jedna jako druhá cesta wede к těm samým nesnázem. Příčina toho jest, že dosawadní zemězpytcowé buď welmi málo se ohlídli w lučebnických pracownách, buď na lučbu, třeba ji dokonale znali, žádného ohledu nebrali. Píší se knihy o půwodu, twoření a proměňowání hornin, a newí se z jakých látek horniny slaučeny jsau! Jen z lučebního stanowiště lze najiti konec w uzlu těchto poměrů, Znamenitý Jan Fuchs teprwa uwedl zemězpyt swau naukau o beztwarnosti pewných těl na prawau cestu. Beztvvárná tělesa jsau zbawena wšeho hlacenstwí jako sklo, opál, obsidián. S těmi nesmíme smísiti celistwá čili kompaktní těla složena z nejdrobnějších Matiček, které jenom drobnohledem pozorowati lze, jako u některých křemenců, wápencň a břidlic. Hlacenstwí a beztnárnost jsau dwě wlastnosti hmoty, které se dobře rozeznali musí. Každá z těchto wlastnosti má swé obzwláštní znaky, které se wystřídují, jak mile beztwárná hmota hlacenstwí nebo hlacená beztwárnosti nabýwá. Beztwárná hmota na mokré cestě powstalá zadržuje w sobě wíce méně wody w neurčitých poměrech, což se při hlacené hmotě nikdy nestáwá. Hlacená hmota zaujímá tedy mnehern menší prostoru nežli beztwárná a promění-li se 'beztwárná hmota w hlacenau, zmenší se objem její znamenitě. Nejobyčejnější příklad poskytuje nám sraženina uhlánu wápnitého, která zpočátku welmi nabubřena jest, později se ale w hlacený prášek promění, jakožto důkaz,