Svĕt Práce, leden-červen 1950 (VI/1-25)

1950-01-05 / No. 1

SVĚT PRÄG E ROČNÍK PRAH^^ULEDNA 195^""”'"'^"""^""^^^"""""'"'^"""""""^ENA Kčs 3.— f MN OHO SE ZMENILO Jiří Pilař Nový rok by; oiileži osti. abychom kriticky hodnotili výsledky roku pravé minulého. ibré výsledky nespadly s nebe. Nezapomínejme • .*••*» r.-«ŕrvi beryr« áuUn dojmem váooCnicfc dáikč, a bodri, že m nuly rok tv významnou část našeho dějinného vývoje. Cast, které je nezbytně třeba n i k tomu, aby byly vytvořeny hospodářské a kulturní předpoklady úpli zstvi socialismu, nýbrž i k tomu. aby nám bylo umožněno vyškol;: - ^nevychovat maloburžoasni vrstvy tak. aby byla zajištěna organisace socialistické výroby. Sami víme. že to nešlo vždycky hladce, bylo často třeba odstraňovat zdánlivě nepřekonatelné překážky, bylo třeba bojovat, přesvědčovat a tam, kde to bylo nutné, také nařizovat a kontrolovat provádění. Mohli jsme se tentokrát již více soustředit, na hospodářskou, organisačni a kulturně výchovnou a přesvědčovací činnost. Jen si všimněme, že letos bylo už plněni plánu rr.nohem vyrovnanější než v předchozích letech dvouletky. Ani letní měsíce s dovolenými již loni nepřinesly obávané výkyvy ve výrobě a plnění plánu s; postupně zlepšovalo. Nezůstalo tentokrát pozadu ani stavebnictví, naše obávaná slabina, která má tak podstatnou úlohu při budovárí nových továren, podniků a v řešeni nejnaléhavějších případů bytové otázky. Stá/áme se svědky a v nejlepším případě také přímými účastníky usui údernického hnuti, které přes všechnu počáteční nedůvěru a z neíostatečneho poučen'vyplývající pochybnosti, začíná lámat dosavadní předs vy o r 'ch iracovních možnostech. Stejně jak ie tomu v Sovětském šve od tata našich plánů počitá s tvůrčím úsilím stále většího počt, vujících Všimněme si, jak nám narůstá, hlavně v posledních měsících, -«K.-šsjhstic á morálka. Noví a noví lidé docházejí vlastni zkušeností k přesw v čím více budeme mít všichni dohromady, tím více bude mít i každý z n ■ Üdernick hr.ui’ k: rré nyní nabývá šíře i hloubky, které se již začíná výrazné projeve v íslech plnění plánu, to musí být i v příštím roce předmětem naši < valé pozornosti. Znovu a znovu se přesvědčujeme o pravdivosti sic' Klementa Gottwalda, že se nám v údernickém hnutí rodí »sebevědomý ci věk, člověk, pro kterého zítřek je včerejškem, člověk, pro kierého jsou zde obtíže proto, aby je překonával, člověk - hospodář, člověk - vlastenec Tento nový český a slovenský člověk je nám zárukou, že z bohatství našicí dolů a lánů, našich tisíců závodů a desetitisíců strojů a traktorů vybudu jene si domov, jejž dnes může uvidět jen oko umělcovo.« Na jiném místě nluvime o stále rostoucí životni úrovni. Ta je nejlepší odpovědi těm, kteří znovu a znovu tvrdili, že to bez soukromého podnikání nepůjde. My zalím vidíme, že to nejen jde. ale že to jde dokonce lépe, než to šlo za soukromého podnikání, a stejně vidíme, že z toho všichni, opravdu všichni máme prospěch. Přitom icon HnoUd mnohými podceňovány, přehlíženy a opomni--' ;ce směrem k socialismu. Ale při•^•1 j It »>o . • i : ' ! bez přechodu ve.-mc* k so-.-ia). --mu. bez bloku, bez svazku dělnické třídy se z,. dní masou drobných středních -úniků«. Přesto, že dnes můžeme říci. ze se myšlenka jednotných zemědělských družstev na vesnici již ujala, že se jejich zásady v praxi — a to je to nejdúležitější — osvědčily, nesmíme podceňovat jejich mimořádný význam ani se spokojit s dosavadními výsledky. Je třeba v příštím roce rozvíjet a znásobovat prvni úspěchy, trpělivě přesvědčovat dosud váhající drobné a střední rolníky pro socialismus. Z novoročního projevu presidenta republiky jsme se dověděli také první přehledné výsledky našeho národního hospodářství. Právě ty hmatatelně dokazují správnost našich zásad. Právě ty nejdokonaleji vyvracejí všechny pomluvy našich nepřátel a zbytek nedůvěry dosud váhajících. Zásluhou socialistického soutěžení vzrostly u nás mzdy a platy v průměru asi 15 procent. Také naši zemědělci loni více utržili a to asi o 11 procent. Na sociálních důchodech se loni vyplatilo dokonce o 60 procent vice. Současně se zvětšovalo množství zboží na trhu a zároveň klesaly i jeho ceny. Proti roku 1948 vzrostla jen v přídělovém hospodářství na příklad spotřeba másla o 78 procent, vepřového sádla o 56 procent, cukru o 38 procent, vajec o 13 procent a po uvolněni mlýnských výrobků spotřeba pšeničné mouky o 35 procent a žitné o 15 procent. Podle množství stoupla spotřeba textilu o 35 procent. Za první rok pětiletky jsme postavili 21.000 bytových jednotek, zatím co za oba roky dvouletky jsme postavili a obnovili celkem 28.600 bytových jednotek. Přepočítáno na předválečné koruny jsme vydali na sociální péči dvakrát více než před válkou, na školství třikrát více a na zdravotnictví dokonce dvanáctkrát více. Ve čtvrtém roce po válce je objem výroby na jednoho obyvatele, nepočítaje v to průmysl výživy, téměř o 40 procent větší než před válkou, za poměrné hospodářské konjunktury roku 1937. Ve srovnáni s tímto rokem jsme na příklad loni vytěžili o 50 procent více hnědého uhlí, vyrobili jsme o 100 procent více elektřiny, o 20 procent více surové oceli, o 28 procent více cementu, o 25 procent více obuvi a šestnáctkrát více traktorů. A co je neméně důležité, zvyšuje se současně i produktivita práce. A to jsou jenom ty hlavní hospodářské úspěchy. Není třeba zdůrazňovat, že současně s nimi pokračovalo i naše vnitropolitické zpevnění, naše prohloubení demokracie v o směru důsledného uplatnění vlády pracujícího lidu na všech úsecích statni správy. Pracovali jsme dobře a jde o to, abychom všichni — opravdu vš hni pracovali ještě lépe — ve prospěch národního celku a tím ve prospěch každého z nás. ' Západní vědmy s ministerskými -a generálskými tituly našlý ve svých .proroctvích na rok 1950 jen jediný shodný bod: válku. Válku jako -východisko z nastupující krise, harašení zbraněmi jako prostředek k zastrašení mírumilovné většiny, silná slova jako propagandistickou zbraň atomové nauky, že nově vraždění je nevyhnutelné. Ale válka, zbraně a vyhrůžky jsou bumerangem, vracejícím se tam, odkud byl vržen; byla-li by paměť tak vysoko postavených proroků lepší, než jim dovolují wallstreetští chlebodárci, nebylo by nutné jim připomínat každodenní nepříjemnosti, které je potkávají až do dnešního dne od doby, kdy v roce 1917 je srazil první bumerang, který hodili proti novému světu. Druhá polovina XX. století, kterému příliš předčasně dali na Západě přízvisko »americké«, začíná ze zcela opačného konce. Kolem Sovětského svazu dnes stojí 745 milionů aktivních bojovníků za mír; kdo je proti nim? Ve Velké Britannii sir Stafford Cripps dosáhl v prvních devíti měsících minulého roku rekordního deficitu 22 milionů liber šterlinků, to jest 4400 milionů korun. Z trhů v Evropě i v zámoří byli Britové vytlačeni americkou a s ní spojenou západoněmeckou a japonskou konkurencí, každým dnem ztrácejí více půdy pod nohama v zlatých dolech svého impéria — v Malajsku, v Burmě, v Jihoafrické Unii, na Blízkém a Středním Východě. Domorodí partyzáni jsou jejich stejnými nepřáteli jako uhlazení dolaroví gentlemani a v žilách britské říše,, kde vždy proudilo více nafty než zdravé lidské krve, se usadilo příliš mnoho amerických parasitů, než kolik jich může Albion ve zdraví přežít. Angličané rozhodně nemají zač Američanům poděkovat. Ve Francii říkají: »Dobrého příte Na orientálním trhu. Hory a jejich zimní kráso, pracujícím kdysi tak nedostupné, vítají dnes stále nové a nové rekreanty ROH, aby I v zimě bylo splněno heslo: ,Za dobrou práci — rekreaci“. CO JE NEMINE Vladimír Till le poznáš po přízvuku«. Americký akcent nemůže znít občanům země, která po staletí nese ve svém štítě heslo svobody a rovnosti, příliš sympaticky. Je-li dosud možno prosadit ponižující bilaterální dohodu o pronájmu Francie americkým obchodníkům s novou válkou v kabinetu pana Bidaulta — kabinetu, který ostatně dnes je a zítra již nemusí být, za kterým stojf velmi pochybná většina jednoho až deseti hlasů francouzského parlamentu — nebude již tak lehké přesvědčit lid, že bez amerických děl, tanků a vojenských táborů v »nezávislé« Francii by bylo víno kyselejši a ryby dražší, zejména má-li tento lid zkušenosti s navlas podobnými argumenty jiných ochránců západní civilisace. Ani ve Francii Američanům pšenice nekvete a nepokvete. V Itálii, de Gasperiho a Scelbově hospodářsky a politicky rozvrácené Itálii, budou muset v roce 1950 řešit naléhavější otázky, než je ubytování sensacechtivých cizinců, kteří přijedou do Říma shlédnout papežskou atrakci »svátého roku«. Budou se muset starat o ubytování a chléb statisíců vlastních zemědělských dělníků a bezzemků, majících sice menší nároky než američtí poutníci do svatopetrského chrámu, ale uplatňující je — protože jim jde o víc — s tvrdostí, která americkým protektorům Itálie ještě způsobí mnohou další vrásku k těm, o které se přičinil prudký vzrůst komunistické strany a italského mírového hnutí v minulém roce. V západním Německu, zaslíbené zemi amerického a evropského fašismu, se dostali imperialističtí monopolisté ve svých přípravách nové války nejdále — nejdále do slepé uličRy. Jejich kompas ukazuje stále stejně: statut o Poruří, Adenauer, Haider, Schacht, Guderian, Pferdmenges. Kdyby ale jeho ručička se otočila jen o pár stupňů na východ, viděli by, zaslepení rurskou ocelí a ochotou nacistických pohlavárů k novému Drang nach Osten, že za Tahem vyrostlo za pět let Německo, ve které nevěřili — Německo pokrokové, mírumilovné, demokratické, Německo bez milionů nezaměstnaných, bez hladu a velkostatkářů, bez rozvalin a fiihrerů, Německo, jehož rok 1950 se ani zdaleka nepodobá Německu roku 1930, ke kterému vedou jeho západní část Clayové a Mc. Cloyové. To jsou evropské perspektivy amerických civilisátorů světa na rok 1950. Nejsou, ani trochu růžové, ale z Washingtonu je vidí rudě. Jako se nepoučili z červánků socialistické éry lidstva v první polovině století, nechtějí vidět za špendlíkovými hlavičkami svých znehodnocených atomových pum dosah vítězství nové Číny, jež právě v těchto dnech vrcholí rozdrcením posledního vojenského odporu vlády šanhajských bankéřů, nankinských feudálů, militaristů a jejich dolarových spojenců. Druhá největší revoluce v historii lidstva dala všemu barevnému lidu, potlačovanému ať domácí či koloniální reakcí, další příklad a novou odvahu k boji. Vítězství demokracie a socialismu na čínském subkontinentu je mohutným světlem, které svítí vstříc příchodu druhé -poloviny dvacátého věku. »Strašidlo komunismu«, které podle Marxových slov před více než sto lety obcházelo evropské sosáky, dnes klepe na dveře Bilého domu ve Washingtonu, hlavního stanu útočného imperialismu. Není zapotřebí být příliš jasnozřivým, jde-li o to, předvádět válečným štváčům, co je čeká a co je nemine, ať již válka bude či nikoliv.