Svĕt Práce, červenec-prosinec 1951 (I/27-52)

1951-07-05 / No. 27

MkM t MĚ ' SÍT! !T : ! tUC I iViij jp»,» ■ nmp*-”*,■«:- •gawswHi, rfwwiB.>«wiiigiPiwi"Mi:^»ij-T r, .---•■ K^r* ^?.a::£ig»q^rsaaeir?^^ my i j, li rriTggiWirnwBBirTWTTBiMrrgiiTanTiirBjtiBMBBMiriínMBiiBM ..........r^rirT^Ti ROČNÍK I. ČÍS. 27 PRAHA 5. ČERVENCE 1951 CENA 3 Kč* JEDINÁ CESTA Stará Ježkova písnička o panikářích praví, že „nejlepši odpověď pro panikáře je rázná domluva přes obě tváře“. Není ovšem možné vyrovnávat se s panikáři tímto středověkým způsobem, i když leckdy ruka svrbí k nevydržení. Také tady je třebs. především poučovat, vysvětlovat, přesvědčovat; ne nadarmo klade KSČ a její předseda, president republiky Klement Gottwald, takový důraz na agitačnl a přesvědčovací práci v masách. Nejlepším výchovným prostředkem pro panikáře však je, když se přepočítají, když poznají na své kapse, že sedli na lep šeptané propagandě, inspirované „Hlasem Ameriky“ a naší zahraniční i domácí reakcí. Stalo se tak i tentokráte. Důkladná přípravná opatření, předcházející usnesení vlády v otázce zásobování, zejména pak inventury v obchodech, vyvolaly u panikářů zmatek. Ukázalo se však, že nedošlo k měnové reformě, ani k ostatním nesmyslným proroctvím šuškalů, ale k zavedení pořádku. Zcela zbytečně jedni panikáři vybírali vklady, zatím co druzí je spěchali uložit. Vláda svými opatřeními znovu dokázala, že sleduje jediný cíl: vyřešit rázně potíže a zajistit plynulé zásobování masem, tuky a vejci tak, aby nebyly poškozeny zájmy pracujících. Proto zůstává nedotčen vázaný trh, který je hlavním a rozhodujícím pro zásobování a výživu našeho obyvatelstva. Přídělové dávky jsou zabezpečeny nebo v některých případech na přechodnou dobu výhodně nahrazeny. Ceny vázaného trhu však zůstávají nezměněny a v porovnáni s jinými státy jsou velmi nízké. Vycházejíce ze zkušeností s moukou a moučnými výrobky, uvítají jistě všichni naši pracující tato opatření s povděkem. Pokračovat v chybách, kterých jsme se dopouštěli, znamenalo by vážně ohrožovat naše plynulé zásobování. Musíme vycházet z výsledků, jakých dosahujeme v našem hospodářství. Jsou-li výsledky naší práce dobré, hospodaříme-li správně, můžeme si i více dovolit dávat na stůl. Nedosahujeme-li potřebných hospodářských výsledků, nejsme s to zajistit naši rostoucí potřebu. Základem abecedy zůstává: jak pracujeme a hospodaříme, tak vypadá náš stůl, tak se oblékáme a žijeme. Mluvě o této situaci, prohlásil sekretář ÜRO soudruh Zdeněk Valouch. v neděli na odborářské slavnosti v Jeseníku, že hlavní příčiny našich přechodných obtíží v zásobování, které jsou obtížemi rustu, spočívají v tom, že spotřeba všech našich životních potřeb roste daleko rychleji než vzestup našeho hospodářství. Proto je těžiště vyřešení všech potíží v rozmnožování výroby průmyslové i zemědělské, ve zvyšování produktivity práce. Tuto skutečnost si musíme jasně uvědomit a o tom musíme všechny pracující stále a trpělivě přesvědčovat. „Máme dnes menší počet obyvatelstva než dříve,“ řekl soudruh Valouch, „ale musíme i v letech dobré úrody_ dovážet téměř polovinu své spotřeby obilí, a to hlavně ze Sovětského svazu. Je nutno říci všem mudrcům a všem posluchačům různých „hlasů“, že kdyby nebylo dodávek obilí a masa ze Sovětského svazu, musely by být potravinové příděly o polovinu menší. Naše dosavadní zemědělská výroba nám nestačí. Naše zemědělství musíme nezbytně zlepšit, rozšířit Také před námi, odboráři, stojí stále veliký a závažný politický úkol: pomáhat našim rolníkům odpoutat se od primitivního, málo výnosného, ale zato velkou dřinu vyžadujícího hospodaření. S kravami a motykami se kupředu nedostaneme. Tak neuděláme žádný převrat v zemědělství.“ Další příčinou potíží v zásobovaní je špatný průběh plnění dodávek masa, vajec a mléka. Vázne zejména výkup prasat, který byl plár ván proti roku 1950 o 2T procent výše. Nejen však není plněn, ale je dokonce nižší než v stejném období roku minulého. Velmi dobra situace v zeleném krmivu také zavinila, že nyní v letních měsících poklesl i výkup hověziho dobytka. Pokračování na str 3. Pěti miliony hlasú Komunistické straně Francie ve volbách dal francovzskú Vd Trumanari pádnou odpověď. T,’ Humanitě Snímek ÚRO — Hanka V den padesátých narozenin předsedy fíRO. soudruha Františka ZupTcy, přišiji delegace jednotlivých svazů zaměstnanců a pražských závodů blahopřát soudruhovi, který zasvětil celý svůj život boji za práva dělnické třídy. NOVÁ OFENSIVA MÍRU Jako doušek pramenité vody, podaný žíznícímu, jako blahodárná jiskra, rozněcující pochodeň světového boje za niír k novému jasu — tak zapůsobil nový mírový návrh Jakuba Malika. Ve chvíli, kdy s prvním výročím zločinného imperialistického vpádu do Koreje zalátaly naše myšlenky k statečnému lidu této malé asijské země, vystupuje sovětský člověk, mluvčí stalinské politiky, znovu na tribunu světové veřejnosti a znovu žádá smírné urovnáni korejského konfliktu. Jako první krok k řešení navrhuje, aby bojující strany začaly jednat o zastavení palby a. o příměří s vzájemným odvoláním vojsk od 38. rovnoběžky. Rok špinavého koloniálního výboje amerických imperialistů —* rok vítězného odporu chrabrého korejského lidu. Celý kapitalistický svět se vrhl na mírumilovnou zemi, vzdálenou pět tisíc mil od břehů USA. Americké „elitní“ jednotky zanechávají za sebou stovky Udic, letečtí gangsteři už po dvanáct měsíců křižem krážem rozrývaj! Koreu a rozsévají smrt mezi nevinným civilním obyvatelstvem. Jejich zviřeoké činy nemají obdoby. Čeho vsak dosáhli američtí útočníci po roce barbarského řádění v Koreji? Chtěli dobýt Koreje bleskovou válkou. Místo toho jim lidové armády zasazují svým vítězným odporem stále těžší a těžší rány. Chtěli vtrhnout do Mandžuska, ocelového srdce lidové Cíny. Místo toho musili pod vítěznými údery korejské armády a čínských dobrovolníků, kteří vyšli na pomoc korejským bratřím, ve zmatku odtáhnout k 38. rovnoběžce. Chtěli ukázat světu svou „nepřemožitelnou“ sílu. Místo toho poznaly národy jejicii slabost a zároveň jejich zvířecí lidojedskou podobu. Karel Král V hitlerovské zpupnosti se rozpřáhli po celém světě. Ale už první sousto se jim neúprosně zadrhlo v hrdle. Jaký rozdíl proti mnichovskému nástupu hitlerovců, jejichž cestou se rozběhli američtí imperialisté! Jako nahnilé hrušky padaly k nohám hnědých vyvrhelů jedna země za druhou. A dnes, probuzený lid 'první 'země, napadané americkými uchazeči o svetovládu , vítězně odolává nesmírné přesile železa a barbarské techniky. Právem můžeme už dnes mluvit o vítězství korejského lidu. Nelze porazit národ, bojující za svobodu. Bylo by jen možno dále pokračovat v hromadném vraždění, avšak válka v Koreji by nakonec nemohla skončit jinak, než naprostou porážkou interventů. Jde však o to, zastavit toto hromadné vražděni, učinit přítrž ' zvěrstvům, jichž se dopouštějí zastánci západní demokracie v Koreji. Proto usiloval Sovětský svaz a jeho přátelé, zejména Čínská lidová republika, od začátku o mírové urovnáni korejského konfliktu. Na všechny jejich mírové podněty však odpovídali američtí imperialisté tisici nových vražd, deštěm nových pum, bombardováním Mandžuska, prohlášením lidové Cíny za „útočníka“ atd. Nyní přichází sovětský státník s novou mírovou iniciativou. Odevšad mu znějí vstříc projevy souhlasu. Indoněská vláda, odborový svaz britských kovodělníků, eeuadorský president, francouzský Všeoďborový svaz, Pietro Nenni, arcibiskup z Canterbury —■ a hlavně lid, široké masy lidu, národy celého světa, vřele vítají Malíkový návrhy. Nesmírný ohlas, jaký vzbudil Malikův podnět v celém světě i v samých Spojených státech, přinutil dokonce i Trumana, že nemohl říci ne. Nová ofensiva míru se však neomezila na Korejskou frontu. Malikův mírový návrh pobídl stamiliony mírových bojovníků všech zemi, aby ještě důrazněji žádali uzavřeni mírového paktu pěti velmoci. Povzbudil západoněmecké soudruhy v jejich těžkém a odpovědném boji proti náporu amerického novonacismu a militarismu, posílil statečný iránský lid v jeho odhodlání zúčtovat definitivně s imperialistickými vykořisťovateli. Vlil novou sílu do srdci milionů pracujících v zemích lidové demokracie,- budujících socialismus. Přece však jsou lidé, jimž vyhlídky na skončení války v Koreji zachmuřují obzor, kteří tmou hrůzou při pomyšleni na mír. Lidé, kteří mají v prsou místo srdce účetní knihu, lidé, kteří mysli jen v dolarech. „Naše zisky závisí na tom, bude-li válka v Koreji pokračovat,“ napsal v prosinci 1950 v dopise presidentu Trumanovi předseda sdružení amerických průmyslníků Putnam. Začátek korejské války byl pro „US Steel Corporation“ nejdůležitější událostí v dějinách společnosti. Rok 1950 byl nejlepši od r. 1917. To jsou ti, kdož ze zákulisí sabotovali všechny dosavadní mírové návrhy o Koreji. To jsou úhlavní nepřátelé všech mírumilovných národů všeho lidstva. Sovětský svaz znovu, jako už tolikrát předtím, ukazuje cestu. Mírové urovnání korejského konfliktu je přáním všech1 mírumilovných národů a jsou pro ně dány všechny předpoklady. Znovu záleží jedině na vládnoucích kruzích USA, bude-li koneěně zastaveno prolévání krve v Koreji, jedna z nejvážnějších příčin nynějšího mezinárodního napětí, nebo budou-Ii imperialističtí útočnici i nadále pokračovat ve svém barbarství — než je stihne bídný a neodvratný osud jejich hitlerovských předchůdců.