Svĕt Práce, říjen-prosinec 1968 (I/1-13)
Rezoluce redakcí odborových časoipsů Základní organizace KSČ, sdružující redakce odborových časopisů Odborář, Svět práce, Práce a mzda, Československé odbory, Standart, Kulturní práce, Bezpečnost a hygiena práce a Technický týdeník, přijala dne 26. srpna, na veřejné členské schůzi toto usnesení: 1. Důrazně protestujeme proti okupaci naší vlasti vojsky pěti států Varšavské smlouvy. Žádáme bezpodmínečný a okamžitý odchod okupačních vojsk z naší suverénní a svobodné republiky. 2. Členové naší základní organizace i bezpartijní stojí bezvýhradně za závěry mimořádného XIV. sjezdu KSČ, za nově zvoleným OV KSČ a jeho předsednictvem. 3. Protestujeme proti tomu, že okupační vojska obsadila naše pracoviště a tiskárny a tím nám znemožňují vydávat odborářský tisk. 4. Členská schůze naší základní organizace KSČ přijala dva nové členy do KSČ, a to z řad pracovníků našich redakcí. ZO KSČ odborových časopisů. V Sloupek Švejka Josefa „Technika, pani Miillerová, to je vohromný požehnáni pro lidstvo," pravil Josef Švejk, nepřestávaje si masírovat nohy. „Tak se podívejte — rádio. Proběhal jsem dnešního dne celou Prahu a teď si pustím rádlo Vltava a zjištuju, že to mý běháni bylo zcela zbytečný, jelikož jsem vopominul v Praze to nejpodstatnějSí. Teprve v tom rádiu Vltava jsem se na základě věrohodnejch zpráv z Moskvy dozvěděl, a to cttýruju doslova, paní Miillerová, že je u nás často možno viděti, jak vojáci a důstojníci spojeneckých vojsk přátelsky besedují s obyvatelstvem, odpovídají na nesčetné otázky, pomáhají správně hodnotit politickou situaci a objasnit ušlechtilé cíle, které plní jejich vojska. Tak to povídali, paní Miillerová, a já vám řeknu, že nemít ruce vod mazáni, tak si musím utřít z voči slzy dojetí, jak mi je blízkej ten jejich jazyk." „A hlásili taky, mllostpane," přitakala paní Miillerová, „že našli v ministerstvu pana Borůvky tajnej sklad zbraní." „Tak to je, paní Miillerová, další doklad pro to, co vám tu vysvětluju: Marná sláva, jasnozřivá informace, to je pro každýho poklad. Vo tom, že byl v ministerstvu zemědělstva odhalen sklad zbraní psaly moskevský noviny v sobotu a taky ho tam statečný okupační jednotky v nedělt našly. Voní vlastně daly jenom tý moskevský Právně zapravdu. To jsem znal jednoho domovního důvěrníka Vaněčka v Nuslích, který měl ve společné péči všechno obyvatelstvo domu a ten někde slyšel, že všichni inteligenti mají křivou držku. Tak si v noci počkal na jednoho vedoucího Pramene a když se vrátil domů, povídal, že je to pravda, že má taky držku nakřivo. A navíc mu chyběj dva zuby." „A pak Hájek z mínistesrstva zahraničí, milostpane, je zase na útěku," zašeptala paní Miillerová. „Tak, tak, paní Miillerová," pravil Josef Švejk, zvedl na okamžik své vážné oči ke své bytné a pak se soustředil na masáž druhé nohy. „Ten pak Hájek je ztracenej talent jak je jasnozřívej. Představte si, paní MUllerová, že byl na tom útěku u jugoslávskýho moře už několik dní před tím, než se náhle spojenecký vojska vodhodlala u nás rozdrtit kontrarevoluci, kdyby ji měla vydupat ze země. A teď ke všemu pan Hájek utíká ještě za moře do Ameriky do Organizace spojenejch národů, což je u ministra zahraničních záležitostí vopravdu neslýcháno." Paní MUllerová, podpírajíc se o násadu smetáku, sledovala vděčně vývody Josefa Švejka a jen kuse zasahovala do rozpravy. „A představějí sí, milostpane, jak ty rozzuřený protistranický živly v redakcí Rudýho práva chytily pana Švestku, takže ho musely vysvobodit ze zajetí sovětský vojska!" Josef Švejk si už zavazoval tkaničky podvlékaček a shrnoval nohavice. Paní MUllerová mu podržela kabát a on se chopil své fajfky. „Já teď jdu, paní MUllerová, na chvíli ke Kalichu. Doufám, že tam nebude starej Bretšnajdr, že už si ho někdo přišel taky vosvobodit." Poslední šance? Když se president republiky Ludvík Svoboda minulý čtvrtek rozhodl odjet s představiteli KSČ a vládou do Moskvy pokusit se vyřešit nebezpečnou situaci, která vznikla v naší zemi okupací armád pěti zemí Varšavské smlouvy, nechyběly u nás skeptické hlasy. A přece, byla to poslední šance. Nebyla to snadná jednání. Nátlak ze sovětské strany byl zřejmě strašný. Zprávy, které docházely z Moskvy, hovořily 0 krutých podmínkách, na které naše delegace nechtěla a ani nemohla přistoupit. A došlo-li v posledním dní přece jen k obratu, pak je třeba za to především poděkovat všem občanům této republiky. Takovou jednotu, jaká se v této těžké době u nás projevila, jednota Čechů a Slováků, komunistů 1 nekomunistů, mladých i starších, takovou jednotu tato země ještě nepoznala. A nepoznala také takové odhodlání a statečnost. Přímo pod hlavněmi tanků a odjištěných samopalů, se sešel v Praze mimořádný XIV. sjezd Komunistické strany Československa, který jednoznačně tlumočil požadavky našeho lidu na odchod okupačních jednotek, na zajištění normální činnosti legálně zvolených orgánů státu a na náhradu všech škod, způsobených okupačními jednotkami. Znovu se ukázalo, že v této zemi existuje jediná síla, která je s to hájit důsledně zájmy našich národů — Komunistická strana Československa. Strana a její ústřední výbor, zbavený zrádců, obhájila svou vedoucí úlohu v této zemi, a to způsobem, jaký nemá v jiných socialistických zemích obdoby. jednoznačný postoj všeho našeho lidu vyvolal zmatek mezi okupačními vojáky, jimž se organizátoři agrese snažili namluvit, že u nás řádí kontrarevoluce a že oni, podle Varšavské smlouvy, mají splnit svou svátou internacionální povinnost: pomoci československému lidu uhájit socialismus a mír v zemi. Zmatek propukl i v hlavních městech zemí, v nichž bylo rozhodnuto o okupaci naší země. A tento zmatek byl o to větší, že světová veřejnost se jednoznačně postavila na naší stranu. V celém světě se strhla bouře odporu proti hanebné agresi. Demonstrace stíhala demonstraci a rozhodující bylo, že agresi proti ČSSR odsoudily, až na malé výjimky, i všechny komunistické a dělnické strany a organizace dělnické třídy celého světa. Ve svých prohlášeních a rezolucích vyslovily názor, že tanky, děla a samopaly armád pěti socialistických zemí píší na území ČSSR tu nejtragičtější a nejčernější stránku v dosavadních dějinách dělnického a komunistického hnutí. Den co den se zvětšovala izolace interventů, den co den bylo jasnější, že se ocitli ve slepé uličce. Neznáme v těchto chvílích, kdy je psán tento komentář, podrobné výsledky ukončených moskevských jednání. Věříme však presidentovi Ludvíkovi Svobodovi, Alexandru Dubčekovi a dalším našim představitelům, kteří nás v Kremlu při jednáních zastupovali, že výsledky jejich nadlidské práce jsou pozitivní a že nezatíží další rozvoj našeho socialistického humanismu, který jsme začali uskutečňovat podle akčního programu KSČ. Víme, že nás bude čekat mnoho těžké práce. Zachováme-11 však jednotu těchto dnů, můžeme se z toho — jak řekl dnes po návratu z Moskvy soudruh Smrkovský dostat. Absurdita okupace Učebnice vojensko-politické taktiky mohou být obohaceny o novou kapitolu, nazvanou Okupace spřátelené země. A současně bude možné ilustrovat tuto kapitolu příkladem, jak se okupace nedělá, nemá-li být odsouzena k totálnímu krachu. I prostý vojín v moderní armádě už aspoň něco ví o tom, že existuje psychologická stránka každé vojenské akce, zejména té, která zasahuje na cizí území. Že tam, kam vnikne, se setká s lidmi, kteří nejen jinak mluví, ale také jinak myslí a reagují. Ve velení vojsk se těmito otázkami zabývají zvlášť připravení specialisté, jsou i v armádách varšavského paktu, které okupovaly naši republiku. A přece nedokázaly odhadnout situaci a připravit v tomto směru invazi do Československa. Čekali snad, že jejich armády budou přivítány květinami, že jim projeví vděčnost jako před třiadvaceti lety? Tak naivní po zkušenostech z reagence naší veřejnosti na varšavskou schůzku určitě nejsou. Čekali snad, že je podpoří orgány státní moci, že jim půjde na ruku bezpečnost, že získají novináře, televizní a rozhlasové pracovníky k ospravedlnění své hanebnosti? Tak naivní přece jenom asi jsou. Protože takové fiasko, jakého se dočkali, si jinak těžko sami sobě vysvětlí. Musí horečně vyměňovat okupační jednotky, které jsou za první dny invaze zdemoralizovány (můžeme aspoň předpokládat, že ona půlmiliónová armáda prostoduchých mladých mužů bude doma tlumočit pravdu o situaci v naší zemi, jak ji viděla na vlastní oči). Za pět dnů okupace, kdy obsadili redakce, nezískali ani jednoho československého novináře, sazeče, metéra a kolportéra, kteří by napsali, vydali a vytiskli kola borantské noviny. Nedokázali uml čet rozhlasové a televizní pra covníky. Obrací se k nim zády dělnic i ministři, poslanci Národního shro máždění i vesnického národního vý boru, příslušníci bezpečnosti i armá dy, komunisté i věřící. Hesla za Svo bodu — za Dubčeka jsou na zdech pražských továren i na věži kostela v Tachově, proti okupaci protestuji členové stranických organizací Brna ve jménu Marxova učení i tři tisíce členů křesťanských církví Karlovarska ve jménu Ježíše Krista. Ve zprávách agentur se oznamuje že v NDR se objevily po prvé od konce druhé světové války demonstrace — proti intervenci v Československu V Polsku se šíří hněv proti Gomulkovi, maďarští dělníci podpisují protes ty proti brutální okupaci Českoslo venska. Dokonce i v Moskvě demon strují intelektuálové na Rudém ná městí. Nedělejme si iluze — zatím bu dou všechny tyto projevy solidarit] potlačeny. Ale v poctivých lidech se přece jen hnulo svědomí. Naše úsilí I oběti nebudou marné. Ti, co dali povel k okupaci, podcenili nejen naše lidi, ale i veřejné mínění světa. Snad už teď chápou, že nejde o chvilkovou reakci, ale o hluboký zásah do budoucích vztahů mezi komunistickými stranami i mezi státy. Protože svým nesmyslným vpádem do Československa podali důkaz, že na rozumnost, sliby a přátelská slova politiků varšavského paktu — a dobře víme, kdo tam má dominující postavení — nelze spoléhat. NAŠIM ČTENÁŘŮM Toto číslo nového časopisu mělo vyjít v prvních zářijových dnech. Plánovali jsme do něj jiné články, v nichž jsme vám chtěli říci, jak budeme náš časopis dělat, jaký bude jeho obsah a zaměření. Události posledních dnů daly naší práci jinou náplň. Ale věříme, že svůj původní záměr brzo uskutečníme. Redakce Světa práce Vyšlo 27. srpna 1968, uzávěrka v deset hod.