Svĕt Práce, leden-červen 1975 (VIII/1-26)

1975-01-02 / No. 1

Pluji lodě po Dunoji STRANA 4 Deloišelíi milióny STRANA 8 Maminkou osmi dělem STRANA 14 INTERVIEW S ČLENEM ÚV KS CHILE ■ ZNOVU TIP NA ZIMNÍ VÍKEND: BESKYDY Hodně šiěsli do nového roku STRANA 6 ■ TI, KTEŘÍ UŽ VČERA VIDĚLI DNEŠEK Rozvíjet používání chemických výrobků ve všech odvětvích národního hospodářství jako vý­znamný předpoklad pro zvyšování společenské produktivity práce. Zvýšit výrobu v chemickém průmyslu o 55—60 procent. Soustředit rozvojové investice zejména na zpracování ropy a na petro­chemii. V cílovém roce páté pětiletky zpracovat 17—18 miliónů tun ropy a vytvořit současně pod­mínky pro další rozvoj zpracovatelských kapacit po roce 1975. (Ze směrnice XIV. sjezdu KSC k pětiletému plánu) V PRAZE DNE 2. LEDNA 1975 ROČNÍK VIII. (XIIsvet i Tirárp CENA VÝTISKU práci budovatelů neratovické petrochemie, k feitch Úspěchům I problémům, 'se vracíme na straně 3. Snímek J. LANDA VYROSTL TAM ZÁVOD Všechno je jako před rokem, napadne člověka, když vystoupí na rozcestí v Neratovicích. Zima, omšelá zastávka, pole chvílemi zasněžená, vzdálenost ke Spola­ně. Jenom tam už je to jiné. Za budovou ředitelství nalevo. Vy­rostl tam závod — nejmoderněj­ší, jaký v chemickém prňmyslu máme. Gigant, který o sto pro­cent zvýší naši výrobu plastic­kých hmot. Každý měsíc jste se setkávali s tímto štočkem a sledovali s námi výstavbu pet­rochemie v neratovické Spolaně. Její strasti, její úspěchy. Rok 1974 tu byl rokem plným práce, starostí, lopocení, oběta­vosti a vůle překonat všechny těžkosti — v zájmu budoucnosti. Budoucnosti nás všech. Ne, vůbec to nebyla normální stavba. Ani svým významem, ani provedením. Kdyby si jednou někdo dal tu práci, mohl by z nl načerpat mno­ho cenných zkušeností. O organi­zaci práce i, a to především, o li­dech. O tom strhujícím víru prá­ce, kterému nikdo z normálních lidí neodolá a který je vede výš, k něčemu, co si vlastně dříve ne­dovedli představit. Nic tu nebylo dokonalé. Jen tu byli lidé, kteří něco chtěli. Lidé, kteří přes všechny potíže nikdy neříkali ne­jde to, ale hledali cesty, jak by to šlo. Nikdo nedokáže nemožné — ale ne všichni dokáží možné. Ta­dy vlastně šlo o to dokázat ne­bývalé. On to asi nikdo neudělá, ale kolik zkušeností bychom mohli získat z výstavby petrochemie v neratovické Spolaně... I to by bylo pro budoucnost. Techniky i lidskosti. Kolik nových postupů muselo být učiněno? Kolik lid­ských radostí a trápení tu bylo? Co lidé dokázali? Co vlastně všechno je v lidech? Snad to za­zní trochu banálně, ale reportér, po roce výstavby petrochemie, vlastně může říci Jen jedno: ať žijí lidé! Ti, kteří dnes a denně chodí do práce a kteří ji umějí. (sch) v zájmu ludoucnosti

Next