Technický Týdenik, leden-červen 1967 (XV/1-26)

1967-01-03 / No. 1

n ‘*V.- „ "aW:~ 'VI Inf Ifl Otazníky a vykřičníky £V JP¥ Objev atomové energie je logickým pokračováním a vyvrcholením úsilí, které člověk po staletí vyvíjí při hledáni nových energetických zdrojů a naše stavba atomové elektrárny v Bohunicích na Sloven­sku patří k investicím, jež jsou v průmyslově vyspělých zemích běž­né. Vliv na energetickou bilanci se od ní neočekává — výkonem pou­hých 100 megawattů se v ni projeví způsobem takřka zanedbatel­ným. Má však význam pro celý další rozvoj naši jaderné energetiky a surovinové základny pro ni. Její následovník A 2 už bude třikrát větší a elektráren tohoto typu postavíme nejméně pět. lony se vlast­ně stanou přechodem k A 3, jež už má být schopna dodávat proud levněji než elektrárny klasické.. Uvedena do provozu má být asi v roce 1980, kdy už bude vyloučeno krýt přírůstek energetické po­třeby stavbou dalších tepelných elektráren. Vždyť v příštím století mají vyhasnout jejich kotle. Nebude v nich čím topit. Náš typ jaderné elektrárny je svým způsobem světový unikát. Vyvíjíme jej ve spolupráci se sovětskými od­borníky a soufiasně se zajímáme o vý­sledky obdobných typů v ostatních zemích. To proto, aby se náš» typ, s jehož projekci se začalo před deseti lety, dostal na světovou úroveň. ■ S vlastním průmyslem Výstavba Jaderné energetiky vyža­duje vysoké náklady. Budujeme pro ni vlastně nový a technicky velmi náročný průmysl a návratnost vlože­ných prostředků bude sice velká, ale také především dlouhodobá. Požadav­ky a výsledky tohoto průmyslu pů­sobí nejen na energetiku, ovlivňuji a ovlivni I Jiná odvětvi — především výrobu přístrojů a metalurgií — a řady poznatků lze využít i prodejem licencí do zahraničí. Bude-li se ovšem postupovat pružně a rychle, což je základní podmínkou každého exportu vůbec. Jednoúčelových kapacit postave­ných jen pro atomové elektrárny je třeba využívat. Není však možné, aby hn.e,d .příští rok přešly k výrobě za­řízení pro A 2, s nimiž se počítá pro polovinu příštího desetiletí. Z provo­zu A 1 jistě vyplyne řada doplňků k technologii výroby a k provozu, jež nepochybně ovlivní l projekty další­ho typu, a bez jejích zevrubného zhodnocení lze těžko začít se stav­bou navazující. Jde totiž o miliardo­vé hodnoty. Předpokládá se proto, že tyto ka­pacity převezmou zakázky ze zahra­ničí a zdá se, že by jich mohlo být dost. S výzkumnou základnou Koncepce haší Jaderné energetiky se opírá o těžkovodní konvertory. Ja­ko paliva se užívá přírodního uranu. Dodavatelem energie jsou tyto kon­vertory, Jež vyrobí současně i pluto­nium, vhodné pro sekundární elek­trárny a jejich rychlé reaktory. Jejich vývojem se už naše věda zabývá a s jejich nasazením se po­čítá po roce 1990. Kombinace konver­torů a rychlých reaktorů je naše ces­ta pro celé příští století. Proto se už dobudovává Výzkumný ústav akade­mie v Řeži a doplňuje nulovým reak­torem s těžkou vodou, který má dát poznatky nutné pro další rozvoj těž­­kovodnlch konvertorů. Počítá se také se stavbou Ostavu jaderných paliv na Zbraslavi, který se bude zabývat rozvojem palivových článků z přírodního uranu a později I jeho sloučenin. Speciální polopro­voz tohoto ústavu zabezpečí pro ústav v Řeži uran a uranové proutky pro jaderné elektrárny. Dobudovat se má I základní výrob­na zařízení v plzeňské Škodovce. V plánu je 1 stavba reaktoru mate­riálového pro technologický a mate­riální, tedy v podstatě inženýrský vý­zkum. Stát bude v Bolevci nebo v Ře­ži, sloužit má výzkumu v Řeži, Ško­dovce i rozvoji zbraslavského ústavu. Stane se spojenou investicí několika zájemců, její konečné umístění bude výsledkem ekonomického rozboru. ■ V závodu t časem Montáž zařízen! pro A 1 potrvá dva roky, soustředí na dvanáct set lidí, což dosud u nás nemá obdoby, a klade vysoké nároky na organizá­tory její přípravy. Při prověrce materiálu bude zřejmě nasazen betatron — právě ten, který dostal zlatou na Světové výstavě v Bruselu. Je v provozu v Třineckých železárnách. Byly jím kontrolovány 1 mocné kužele, na nichž stojí Ždákov­­ský most. Ukazuje se však, že ne všechny strojírenské podniky splnily své dílčí úkoly, jež pro ně z účasti na stavbě A 1 vyplývají. Týká se to především Závodů na výrobu vzduchotechnic­kých zařízení, Vihorlatu ve Sítině, kde se zdržela stavba jeřábů, 1 mod­řanské Armaturky. I Srdce A 1 V odborných kruzích je známa ha­várie kompresoru v britské atomové elektrárně (o výkonu 500 MW). Vy­držel pouhých 2000 hodin provožu a jeho porucha vyburcovala všechny výrobce kompresorů. Tedy i naši CKD, která jich pro A 1 dodává šest. Naše typy pracují s pateronásobnými tla­ky. Jsou vpravdě srdcem elektrárny, protože prohánějí kysličník uhličitý jako médium, které přenáší teplo z palivových článků do dalšího pro­cesu, končícího na turbínách. Na první pohled to není úkol slo­žitý, ale kysličník uhličitý se nesmí smíchat s olejem, jímž se kompreso­ry mažou. Jejich provoz musí být spo­lehlivý — zkoušejí se proto v CKD na experimentálním dmychadle a ve spolupráci s Elektrosilou v Lenin­gradě. bezporuchový provoz je základní podmínkou každého průmyslového za­řízení — atomové elektrárny však lze v tomto ohledu přirovnat ke kos­mickým raketám. Opravovat je za chodu Je takřka vyloučeno — mon­térům hrozí velké nebezpečí ozáře­ním a také nároky na čistotu práce jsou nesmírně vysoké. Zkušební provoz v dílnách výrob­ních podniků má proto mnoho výhod. Požadavky na čistotu nejsou tak vy­soké a kromě toho — ledacos stačí jen přišroubovat nebo lehce přichy­tit, co při skutečném provozu elektrá­ren musí být zavařeno. (vrj Anketa: Generální ředitelé o technice 1967 Technický týdeník ; ROČNÍK XV — V PRAZE 3. LEDNA 1967 — CENA 80 HAL. 2 První cena naší redakci Koncem minulého roku vyhlásila Státní komise pro techniku s Čs: no­vinářským klubem vědy a techniky výsledky soutěže zu nejúspéšněiší publicistickou činnost při populariza­ci rozvode vědy a techniky. Byly uděleny dvě první ceny, ko­lektivu redakce Technický týdeník v Praze a kolektivu redakce Technic­ká práce i> Bratislavě. Náš časopis získal tuto poctu za soustavnou a rozsáhlou redakční a autorskou čin­nost v oblasti technického rozvoje, zejména za péči, kterou věnuje fjízení technického rozvoje, za články eko­nomické v této oblasti, za práce vě­nované boji o jakost výrobků, jakož i za pozornost, kterou věnoval mo­derní výpočetní technice, pracovnímu prostředí, bezpečnosti a hygieně prá­ce a problematice vynálezcovského a zlepšovatelského hnutí. Cenu převzal vedoucí redaktor časopisu josej Dvo­řák. První cenu získal také redakční kolektiv časopisu Technická práce, a to za soustavnou iniciativní čin­nost, která přispívá k pochopení místa technického rozvoje v soudo­bém životě, a za přínos k řešení kon­cepčních a meziodvétvových problé­mů technického rozvoje. Cenu pře vzal vedoucí redaktor inž. Ján Krajci. Druhá cena byla udělena kolektivu redakce Technický magazín v Praze, zejména za úspěšnou činnost při po pularlzování technických problémů, objevů a technického rozvoje v široké veřejnosti. Cenu převzal vedoucí re­daktor Oldřich Jendrůlek. Třetí cenu získal vedoucí redaktor časopisu Technical Digest Pavel Knobloch. V kategorií rozsáhlejších článků, komentářů, reportáží a úvah, objasňu­jících a prosazujících technický roz­voj, byly uděleny tři ceny, a to ve­doucímu redaktoru a režiséru filmo­vého měsíčníku Radar Oldřichu Paye­­rovi, redaktorům televizního pořadu Voláme vynálezce a redaktorce Svo­body Raise Kozáková, Stroje na zpracováni informací patři spolu s uvolněním atomové energie k největším objevům XX. století Jsou nové svou konstrukcí i problematikou, s níž souvisejí. Nelze však říci že informace sama patři mezi nejnovější objevy — naopak, lidská společnost je spjata odjakživa s informaci a s informačními procesy. Těmto strojům se však informace nesděluji písmem, i když 1 o to se usiluje. Nejčastěji se tak děje děrnou páskou nebo děrnými štítky. Na našem obrázku vidfme děrovačku Facit PE 1500, která patři k nejmodernějším svého druhu. Výsledky řešeni pak samočinný počftač sdělf obrovskou rychlosti — jeho tiskárna vydá pěl metrů papíru novinové šíře za pouhou minutu. I to se však zdá málo. JAK ŠEL ROK Lidské myšlení se dalo do pohybu. Stává se ekonomickým a kri­tickým, vyjadřuje názory hospodářů a ne administrativních a správních pracovníků. Změny ve faktickém jednání podniků tomu však dosud neodpovídají, bilanční napjatost se překonává pouze v její naturální formě, vedoucí pracovníci orientují svou pozornost především na schodky a nikoliv na efektivnost. Do nové soustavy řízeni a pláno­váni jsme vstoupili důsledně, i když v řadě přfpadů ještě s kompromisy. Platí sice jednotný obvod, ale počítá se ještě s redistribute mezí podniky, existují cenové příplatky a srážky. Systém je však logický a skloubený, kompromisy byly nutné, respektují potřebu přechodu a vycházejí z ne­možnosti politiky velkého skoku. Až na vedoucí pracovníky s tech­nickým a ekonomickým minimem a se zakrnělým smyslem pro odpověd­nost přijala veřejnost nová opatřeni kladně. Nadšený souhlas se ostatně nečekal, řídit přece jen není tak snadné jako komandovat. Rozhodo­vat s tužkou v ruce dá práce víc, je to však zároveň daleko efektivnější. Už ochutnáváme první ovoce ekono­mického řízení, třebaže ještě brzdě­ného direktivními zásady centra: té­měř pět set korun na hlavu výrobce, i lze rozdělit z výsledků podnikatelské činnosti, a zkušenost teprve ukáže, zda se tak skutečně stalo podle zá­sluhy. Nebyl totiž dosud ještě vyna­lezen přístroj, kterým se dala měřit Intenzita iniciativy a rovnostářské tendence byly daleko silnější než dříve Pozorování a zkoumáni faktů nám pomohlo oprošťovat se od pověry, která poznamenala vývoj posledních let. Spočívala v představě, že sociál­ní pokrok má převahu a že zároveň přináší i pokrok vědecký a technický, že z něho jako se stromu padaji uzrálá jablka vynálezů, racionalizace i dobrých a spravedlivých vztahů me­zi lidmi. Ukázalo se však, že přemě­na ekonomické a sociální struktury nevede automaticky ke všem ostat­ním formám pokroku a zejména k větši spravedlnosti při rozdělováni výrobních úkolů, spotřebního zboží i kulturních hodnoty Rozvoj naši společnosti může za­bezpečit pouze výroba, dobré hospo­daření s Jejími výsledky a správná organizace řízení. Toho lze dosáhnout především tak, že se otevrou všechny brány Iniciativě a schopnostem lidi, Jímž se zároveň má za výsledky je­jich práce dostat přiměřeného spo­lečenského uznání, a to 1 v jeho nejmateríálnějšl a nejvíce klasické podobě. Proto mé takový význam denlvell­­zace. S obtížnosti tohoto problému se už seznámil každý, kdo se ho pokusil řešit, a většině už je také jasné, že se nedá odložit ad akta. Rovnostářstvi se však nedá odstranit na jediném místě, v jednom podniku, takové pokusy by příliš ovlivnila okolí. Nevýhodou také je, že nivelizace mé příliš hluboké kořeny, byla pro­jevem masového odporu k bezprac­­ným a nezaslouženým ziskům a dů­chodům, a ten šel tak daleko, že setřel 1 rozdíly zasloužené. Přesto nelze naší nivelizaci upřít určitý pro­gresivní výsledek, a to že ekonomic­ky sblížila lidi. To zůstává i dalším cílem naší mzdové politiky — půjde ovšem o ekonomické sblížení na úrovni kva­lifikovaného a na úrovni kvalifikace, nevytvoř! tedy dělicí čáru mezi děl­níky a techniky, ale postaví hráz mezi nekvalifikovaným dělníkem a specialistou, mezi vzdělaným techni­kem a jeho druhem, který zaspal dobu. VLASTISLAV VRKOC

Next