Časopis Českého Museum, 1847 (XXI/3)
1847 / No. 3
Nešťastná sinrl Ozntaita sultána tureckého. 247 bec měli za to, žc bude se s těžkostí bez hrozného krwe prolití upokojili moci. Tau příěinau wšickni krámcowé, sklepowé a baudy kupecké po celém městě Konstantinopoli stály pewně uzawírány, anby ani lcgati potentátůw křesťanských při dwoře telidáž se zdržující nebyli hrdly swými bezpečni a jisti. S tím wšak se wším nestalo se od té zdiwočilé zběře žádnému příkoří žádného. Při pochowáwání Ozinanowa těla mrtwého znamenali lidé prozřetedlnější smutek a lítost welikau při předních smrti jeho půvvodcích, že jsau к tomu heroilskétnu pánu mladému příliš náhlau a kwapnau exekucí přikročili, tu skoro celé měslo oplakáwalo toho násilného mordu, kterýž byl nad ním proweden. Tau také příčinau nejwyšší wezír, jenž přinesl mu ortel smrti a byl přítomen umírajícímu, zůsláwal tehdáž u welikém nebczpečenstwí žiwota: ale on srozuměw tomu wywázl časně z Konstantinopole a vvzdálil se lidu obecného a soldalůw za dosti dráhný čas, až naposledy sultán Mustafa proměniw chuť soldalůw swýcli, klcrauž nejdříwe měli к wyléwání krwe lidské w žádost peněz a úplalkůw, upokojil je dokonce, darowaw jednomu každému z janičarůw zde w Konstantinopoli tak i jinde se zdržujících po 25 serafíních, to jest dukátech tureckých, к nimž matka jeho přidala také po 5 dukátech, aby jen synu swému lásku a příwětiwost při nich způsobila. Což welikau suminu na zlatě wyneslo. Toho též času zběhla se weliká a nenadálá w celém regimentu císařstwí otonianského proměna, tak že kdyby potentátowé křesťanští o tom jasně zpraweni byli a mohli se o to jednomyslně snésti, aby na Turky dolřeli, byliby mezi nimi mnoho dowésti a zaneprázdnění nebezpečné jim zawaliti mohli. Nebo w tu dobu byla znamenitá nezpráwa, neřád a nestrannost mezi nimi, a měli mezi sebau trojí fakcí neb rotu. Soldáti drželi s nowýrn císařem Mustafau; Ulemowé, to jest staw duchowní s náhončími swými smýšleli o Mustafowi, žeby bylo s ním daleko lépeji, kdyby on raději w klášteře Bohu swému slaužil, nežli aby na stolici císařské země lak hojné zprawowati měl,