Časopis Českého Museum, 1847 (XXI/3)
1847 / No. 3
248 Nešťastná sout Оътагм sultána tureckého. a tau nrërau byliby widčli rádi, kdyby sultán Murat, neboližto sultána Achmeta syn nejstarší, jenž vv té době toliko dwanácti let stáří byl, na trůn otce swého dosedl. Třetí hauf winšowal sobě sultána neb císaře takowého, kterýžby chtěl i mohl smrti newěrné nebožtíka sultána Ozmana Machometa pomstíti; ale tito poslední nesměli dáti se w tom úmysle swém zrnili před jinými, a zwláště před soldáty, o nichž w národu tureckém mohlo a též s práwcm řečeno býti, co tam za starodáwna Římané říkáwali o swých wojácích: Cui adhaereo prodest. Koho my se přidržíme a na ruku jsme, tenf ostojí a císařem býti musí. S tím wšak se wším dotčená proměna w císařstwí, zwláště těchto časůw, byla hrubě pohodlná a užitečná císaři Ferdinandowi It. w jeho wálce, ale Betlen Gabor ztratil na sultánowi Ozmanowi přítele platného a zástupce. Nebo Ozman milowaw Betlena hrabě, bylby půwodem nepochybně jeho, kdyby byl déle živv, císaři Ferdinandowi mnoho těžkostí a zaneprázdnění zwrátil a Betlenowi proti němu silně pomáhaly což wše příčinau smrti jeho do studnice upadlo. Ale Mustafa nowý sultán císaře Ferdinanda zanechal s pokojem, Betlenowi pak jedného přátelstwí ani pomoci neprokazowal. Co se osoby Mustafowi tkne, pončwadž dráhný čas w tak těžkém a neprodleném wězení seděl, tau příčinau znedužiwěl w něm welice, a z toho byl člowčk welmi nevvlídný, smutný a melancholický, tak že časem swým ukazowal na sobě powahy a wášně divvné, nemluwil s žádným nic, ale procházel se po pokoji swém sem i tam welikau chwíli mlče ; a když naň tesknost w jistau chwíli přišla, nesměl nikdy na jednom místě dlauho zůstati. К tomu spal málo, jedl také málo; obzwláště pak chléb mu nijakž chutnali a líbili se nechtěl.