Časopis Českého Museum, 1847 (XXI/3)
1847 / No. 3
Tónuj z-e Štítného význam we filosofu. 257 zatím jeho odpůrce, též realista, Duns Scotus (doktor sub— tilis) nowé kausky w puntičkářstwí a slowíčkářstwí prowádél. Jeden ze střízliwějších realistů byl též náš Štítný. К střízliwosti této přispíwalo zwlášt to, že se Aristoteles, který dříwe jen z Částky ze spisů svv. Augustina a Boethia znám byl, skrze Araby pomocí Židů, kteří ho nejdříwe z arabského do hebrejštiny a později do latiny přeložili, do Ewropy, a w XIV. století konečné i na naši universitu, owšem pokalen jsa kommentárem Averroesowým, doslal, když zároweň i Platonovvy prameny se Čistili počali, jenžto dříwe brubě byly smíšeny s kabbalistikau, magií a Iheosoiií. A wšak hned po Časech Štítného počala školastika swé staré rejdy prowozowali, a to nejprudčeji na universitě Pražské, čím si owšem welmi hlubokau ránu sama zasadila; nebo dříwe, než dwě století uplynula, wystaupily, jak se na začátku hned podotklo, wlídnější humanismus a konečně — reformace církewní. Obraťme se nyní к našemu Štítnému. Tu nám již wyswilne, proč on, snaže se objasnili si pomysl bytného, celau přemítku o boisheí opírá a sw. Bernhartem se zaštítiti hledí; náleželo totiž oboje ku směru tehdejší filosofie. Než přihlédneme-Ii bystřeji к wěci samé, shledáme, že to pauhý nowoplatonský emanismus jest, který se, jak jsem již wylíčil, newinnau cestau we spisy sw. Otců wtrausil, a od nich, owšem bona fide а к wyšším záměrům, к odůwodnění totiž církewní dogmy užíwán byl, a to arci nepotřebným způsobem, jelikož církewní dogma wíře náleží a wraucnému citu, nikoli wšak dlaubawému rozumu. W skutku jsau sady jako: coikoli dies do něho (boha) takowého, wie moi w tom býti rozuinie.no, kdyí dies, jeito jest, anebo: kromě něho nenič iiádná wěc bez pohnutie a bez proměny sama w sobě... On sobě jest: on wšemu jest atd. nic jiného, než: Bůh jest jediná bytost, w níž wšeliká jsauenost spočíwá, a z níž i wyplýwá; anebo, jak se již nesčíslněkrát sada tato obrátila : Weskerenslwo jest Bůh. lined к tomu přiwtělená sada: (str. 643.) A tuk buch jest prawý počátek XXI. Roč. dit II. str. 3. 17