Časopis Českého Museum, 1847 (XXI/3)
1847 / No. 3
358 Tomy ze Štítného wýznam we filosofů. wšeho..., z něhož wše, skrzeňž wše, w němž wšc; z něho ž tese, ne jako ze semene, ale jako ze stwořitele — nczwracuje nikoli emanismus tento, ale wede spíše к němu. Že tomu tak, učí nás wywinutí filosofie wstředowčku; nebo jak jen к učení tomuto bystří duchowé přilnuli, povvslal ihned Des-Cartesůw dualismus a Spinozůw panlheismus; ba tento urownaw ostřeji školastické pomysly: essentia, existeniia, attributy a akcidence (quorum esse est inesse), a pokládaje boha za jedinau a prawau substanci, jejíž myšlením swět se plodí, takowau sláwu u potomslwa si získal, že nowější školy, Hegel totiž a jeho staupenci, skupiwše se okolo něho, stále kolem jedné a té samé myšlénky se trau. Zajímawé wšak jest, jak náš Štítný přemítce této nedůwěřuje, a spamatowaw se ku konci kapitoly prawí: Odstup to od nás, bychom to směli pomyslili, jakž sú w tom byli kadeři jedni oklamáni, by z sebe, totiž ze swé neporušené a neproměnné podstaty učinil buoh které wěci; ježto, ač by i dobré byly, a wšak porušené a proměnné. Leč že i on boha za jedinau substanci má, wyswitá zwlášf ze stránky 667., kde následowně prawí: A wšak nad andělský duch jeden, nad tu jednotu, ježto duše jest jedna, wiece buoh a prawějie jeden .Protož buoh jest wzdy to jedno, jakž jest a c ož j est, a najwýš jedno w swém božstwí. Hned ale na to omlauwaje se dokládá : Wšakt mluwím jakž moha, za to maje, ež sě nedělím úmyslem od cierkwe swaté. W kap. 3. hledí Štítný pomysl bytného dále objasnili. Prawá bytost nemá prostoru do sebe; tuto prawdu již Štítný poznal, jelikož na str. 644. prawí: Ne tak jest w bohu wše, jako w miestě, neb jako w pytli, neb jako w domu aid., ujíždí wšak pomocí textu ze starého zákona: A die prorok aid., když nejspíše jadrnější wyswčtlcní očekáwáme. Powšimnutí hodna jest i sada : A tak buoh jest a bydli w swětle, к němuž nelze přistúpiti; neřkut o blsku očima swělla tělesného, ale mluwímC wnitřni oči, o čemž se později ještě zmíním. S tím sauwisí též sada na str. 657 : A nad to nade wšc, neřku miestem, neb i we wšem i