Časopis Českého Museum, 1847 (XXI/3)

1847 / No. 3

Tomy ze Štítného wýzniim we filosofii. 259 wšitdy jest i nade uším i pode řeším, jest buoh. — Než prawá bytost jest i jednoduchost, a jedině proto níproměn­­nost. Ku prawdč této přiznáwá se Štítný na stránce 648. prawě : coj pod proměnu, cž nenič uzdy jednostajnie ne­maž býti počátek rešeho; ale jest od toho, ježto jest w sobě beze rest proměny, tak jakž jest najlép býti, čímž owšem odporuje té sadě, žeby pravvá bytost jediná byla, jelikož se snaží weškerenstwo do ní wměstiti. — К pře­mýšlení o prawém dejslwí, pohybu a změně Štítný owšem nepřilnul; pomysly ty jsau zde w porbwnání s jinými vvelmi hmotné a neotesané, třeba že Aristoteles, ačkoli odhodlaný empirík, o němž Štítný mistry mluwiti slýcháwal, na po­myslech těchto si welmi zakládá. Tak na str. 669., kde o rozdílu proměny vv duchu a we wěcech tělesných mluwí, prawí : Těl proměna w lom záleží, když jich strany budu jinak složeny, než byly aid. 3) — Patrno tedy, že škola­­stické pokusy oswědomiti si pomysl bytného, práwě co prwopočátečné pomysly, welmi slabé jsau; že Avšak ke způsobu, jakým Štítný je pojal, w skutku statnější myšlení připojili lze, dále se objasní. W oddělení druhém metafysiky swé porownáwá Štítný pomysly: bůh, swět a duše. Hned w i. kap. hledí к tomu, aby boha negaliwně wymezil. A tak, co buoh nenič, prawí, naleznete; ale co jest, toho nemažeme dosáhnuti; a w kap. 2. twrdí : w swé jsa zawřen welebnosti, wyběhl jest wší wěci nad náš rozum, cž coby buoh byl, ncdosichnem. Když wymezení toto mistrně a obšírně wylíčil, namítají se mu, a též každému jinému mysliteli, dwě otázky: a) zdali bůh wůbec jest, a b) kterak ho předce možná poznali ? Na otázku druliau odpowídá Štítný odhodlaně: Wir au. W po­koře zaslúžimc, prawí w kap. i., silná držiec a prawú křesťanská rcieru, cž opatříme boha swého skrze Krista pána našeho, když budeta nám až do čista srdečnie oči 3) Aristoteles Physic. III. 1. prawí: rj tiT âvvâfiti óvzoo évttlt­­‘/tm, tj roiovrov, y.ivijoiç eotiv. 17 *

Next