Časopis Českého Museum, 1847 (XXI/3)
1847 / No. 3
Tómyi te Štítného inj шиш ire filosofii. 275 Kladný jest. 4) Za wýtečnost tuto ručí vvšak nejen znamenitá literatura, kterau tento střízliwý myslitel wzbudil; ale i náš Štítný, jelikož we svvém zlomku „o sedmi stupních“ dle učení svv. Augustina přednáší, které každý — poněwadž znamenité a welké myšlénky, ce poklad celého člowěčenstwa a ne toho nebo onoho národu, w jasných myslích, třeba wždy w jiném obleku, se opakují a vv skutku nedaleko od nás se nalézají — učení Herbartovvu za welmi podobné uzná ; a tak se opět к Štítnému ohnicím, abych s ním i wěc dokončil. Na sir. 779. W. prawí spisowatel: We wsetn, což ólowěk činí, má sě opatřili: najprw, smie li; druhé, sluš i cli; t relie jestli hodné. Kdožby zde nepoznal vv slovvč „sinieli“ Herbartovvu idei „des Rechtes“, w slovvč „slušieli“ idei „der Billigkeit“, vv slovvč „bodné“ idei „des Wohlwollens?“ Obdoba tato vvynikne vvšak zřejměji, přičiníme—li к ní hned к tomu při— loženau sadu sw. Pawla: Wšecko siniem, ale ne wse mi slušie — což i welmi dobře rozdíl mezi Herbartowau idei des Rechtes und der Billigkeit naznačuje, srownáwajíc se dílem s povvěstnau sadau: Summum jus summa saepe injuria — a též Štítného wlastní vvýrok: Taj’ pak nehodné wie, což nenie užitetno anebo potřebná činili, anebo ještě lept; sadu na sir. 783. se nalézající : Dobrá wuole jest, ježto jedné dobrému chce a pro dobré, kdež i Herbartovvo „unmotivirtes Wohlwollen“ naznačeno jest. Než zdá se, žeby Herbartowa idea „der Vollkommenheit“ zde docela nebyla podotknuta. A vvěru byla idea tato i vv nynějším čase od znamenitého staupence Herbartowa z řádu ostatních idei wymršlěna, jenžto tvvrdil, že prý idea ta pauze multiplikuje, a tudy že již něco krásného aneb ošklivvého zde býti musí, co multiplikuje, to že prý ale nikoli na idei samé nevvězí; naproti tomu ozvval se i u 4) S tím owšem nikterak nemyslím, žeby učení Herbartowa neprostředně na literaturu naši pfisobiti melo. Newšímali si wšak tolio, jak si wýtečníci, jaký Herbart byl, we filosofii počínali a proč wfibce žili, bylo by vvčru směšné bažení po originálnosti. 18*