Časopis Českého Museum, 1847 (XXI/3)
1847 / No. 3
Ilásnó lu ч1. Ник op. překl. LuUclw-Srbským. 229 na hród, na hosčinu wulku. A když bč džeň postawjeny, . zeridžechu so wšitcy pani z dálných zemjow, z dálných krajow na hród knjezej na hosčinu. Zaznè trubow zwuk a kotiow. Pani ke knjezej so dachu, poktonichu so tu knjezej, a kojeni a rjanej džówcy. Za doílie blida so sydnu, kóždy tu po rodže swojim. Nošachu jědže džiwjine, a nošachu piča mědne: a by hosčowanje wótre, a by hosčowanje síawne. Rostupi so inóc vv wšěch stawach, rostu]»i so jasnosč w myslach. Tu z dobom knjez džeše к panam: „Mužojo, njebudž wam tajné, z kajkich pšičin sče so zejšli. Statni muže, ja chcu zwedžeč, šló z was mi najwužitniši. W mčrje wójnu mudry čaka; slajni susodža su Némcy.“ • Džeše knjez, pšesta čichota, wot blidow wslanychu pani, poklonichu so tu knjezej, a knjeni a rjanej džówcy. Kolty, trúby slyšeč zuowa ; wšo so ke turnanju stroji. Pšed lirodom w sérokej tucy na wyšsej pawlači krasnej