Časopis Českého Museum, 1847 (XXI/3)

1847 / No. 3

304 O zatmění slunce. času prostředního zatmění, ukáže se z toho čas konce zatmění. Z<lwojnásobníine-li ale čas, jehož měsíc od počátku až do prostřed potřebuje, dostaneme čas trwání celého zatmění. Abychom ještě ale i welikost zatmění poznali, mysle­­mež si (obraz 4.) w čase nejwětšího zatmění měsíc w M a slunce w S jako dvva kolky, kteří sebe kryjí; tedy bude AB welikost zatmění, a MS nejmenší wzdálenost obau středních bodů = M"S (vv obrazu 3.). Jest ale AB = MB -\- AS — MS čili welikost zatmění so rowná = AB = m -+■ ц — ß. cos. n. Tato welikost znamená se obyčejně částicemi, jichžto 12 wejde na průřez slunce, a které se nazýwají palce. Při 6 palcích dotýkal by se tedy měsíc krajem swým zrowna středního bodu slunce. Jednoduchý obraz nám ale ukáže, že zatmění slunce pro wšecky obywatele země nemůže býti w stejném čase, ani w stejné welikosti, tak že jeden pozorowatel úplné za­tmění má, jiný pod jiným poledníkem se nacházející ale jen částečné zatmění pozorowati může. Předstawme si totiž (obraz 1.) wS slunce, wl měsíc na začátku zatmění, a w Z zemi; ledy bude pozorowatel w Z‘ začátek zatmění widěti, pozorowatel w В ale ještě žádné zatmění newidí. Teprw když měsíc nejkrajnější pa­prsek, jejž slunce pozorowateli w В zasílá, zasáhne, za­čne tento zatmění pozorowati. Jest to práwě tak, jako když po jasném nebi malý mráček přes slunce táhne, anebo když sobě w dálce kostelní wěži, a před ní něco blíže strom předstawíme, а к tomu několik pozorowatelů si myslíme, kteří wšickni z jisté wzdálenosti w jedné ro­­wné čáře opodál jeden druhého stojí. Tehdy bude jednomu strom zakrýwati wěži, druhému jen půl wěže, třetímu se ukáže strom již zcela opodál wěže, a čtwrtému také hodně daleko od wěže. Z toho tedy patrno, že rozdílná místa na powrchu země též w rozdílném čase a na rozdílný způ-

Next