Časopis Českého Museum, 1847 (XXI/3)

1847 / No. 3

322 Začátkowé českého uměni. Uwážiwše na mysli co zde powědíno, nabýwáme pře­­swědčení, že skwělejší ostatky umění z pohanského wělcu we wlasti naší od slowanských Cecilů pocházejí, a kdoby twrditi chtěl, že ta neb ona pohanská starobylost w ger­mánském žiwotě půvvod wzala, tomu třeba, aby to patrným důwodem a zřejmým germánským znakem starobylé takowé památky dokázal. Zmíňujet se owšem historie naše ještě o třetím národě, jenž w pradáwné, před historické téměř době zemi Českau w držení měl, totiž o Bojích, národě to celtickém. Starožitnosti tohoto národu, w Čechách se na­lézající, přičiněním srownáwající archeologie od památek slowanských netěžce se dají rozeznati, poněwadž s památ­kami celtickými, jenž se we Šwejcařích, we Francii a jinde wyskytují, srownány býti mohau. Na powrchu wlasti naší nenalézá se ani stopy uměle­ckého snažení pohanských Čechů. Chrámy, modly a pa­mátníky jejich před dáwnými wěky buď ohněm neb seke­­rau staupencůw nowé wíry zničeny, nebo wírem osudných časů uchwáceny jsau, a zdá se, že bychom na wěky wěkůw odlaučeny zůstali od bezprostředního swčdeclwí o před­­kůw swých dáwném pohanském swětě, který se nám na pomezí ' skutečnosti a bájení, jako wzdálená, mythologickou šerostí zatajená wýspa na báječném moři míhá. A wšak pod zemí se zachowaly bezprostředné, byť i wetché po­zůstatky způsobů, obřadů též i umění pohanských otcůw; idea náboženská do hrobůw je wložiwši, tím sama sehe takměř přežila, zanášejíc к daleké budoucnosti swědectwí o sobě a o žiwotě dáwno zhaslých neznámých pokolení. A poněwadž к hrobům myšlénka z hrobu icstání se druží, nesmí se wěda lekati hrobůw, nýbrž hlasu swého pozdvvi­­linauli, aby tyto se otewřely a wydaly kořist swau. (Pokraíowání.)

Next