Časopis Českého Museum, 1848 (XXII/1-3)
1848 / No. 1
50 Hi$t<yrieká zpráwa o sjezdu slowanském. Audowé sjezdu rozešli se,, dílem jsauee к tomu nuceni, dílem newidauce naděje, aby w obleženém městě bezpečně niobii pokračowati vv rokowání swém. Proto se sjezd rozjel, aniž swého přirozeného zakončení dočkal. Ale událostmi těmito bylo jednání jen přetrženo, ne pak zmařeno. Žádný zajisté z odcházejících wyslanců, ani obce a národowé, od nichž vvysláni byli, nepustil aumysl swůj : prowésti dokonale a utužiti spojení Slowanů ‘pod Rakauskau wládau stojících; dobyti Slowanům na wznešené zásadě rownosti národů oněch práw, která jsau každému národu, protože je národ, neporušitelně a nepromlčitelně dána od samé přírody; powznésli rakauské Slowanstwo к té důležitosti, která mu podlé početní a duchowní jeho mohutnosti wedlé druhých národů Rakauských bohdá náleží. Sjezd slowanský w Praze měl položili prwní základ к tomuto nowému bratrskému žiwotu národnímu. Byl-li tedy nade wše lidské myšlení přetržen nehodami, které kromě něho, ze živvlů jemu dokonce cizích wybauřily ; vvšak tím nemůže býti pokládán ani účel jeho za zasunutý, ani jednání jeho za zmařeno, rowněž jako událostmi Pražskými není zmařeno weliké powolání Slowanstwa w rozwíjení člowěčenstwa wůbec, ani zlehčena weliká wáha Slowanstwa vv Rakausku zwlášť. Wýslownau wůlí odcházejících byl sjezd na neurčitý čas odročen, aby w přízniwější době bylo dokonáno, co na prwním sjezdu dokonati bylo nemožné. Budiž nám ostatně to útěchau, že při wypuknutí bauří swatodušních jednání sjezdu skoro se chýlilo ke konci, a konečné srozumění a smluwení shromážděných wyslanců úplně bylo dosaženo. Hlawní akty, jimiž sjezd byl uzawřel položití zásady, zámysly a usnešení swé před národy ewropejskými, a přednésli sprawedliwé žádosti Slowanů rakauských Jeho císařské milosti — totiž manifest к národům ewropejským a adressa к J. M. Císaři s přiloženými к ní peticemi jednotliwých slowanských národů pod císařskou jeho korunau spojených — byly již wypracowány a