Svĕt Práce, červenec-prosinec 1949 (V/27-51)

1949-07-07 / No. 27

I PRIVATEI SVET PRÁC E / ____________^_____________________________________________________• ROCNtK V., ČÍS. 27. PRAHA 7. ČERVENCE 1949 CENA Kčs 3.— NEJEN CHVÁLU Jiří Pilař .Ten slepý nevidí ohromný kus práce, který vykonal CSM ve výchově naší mládeže, i když víme, že k tomu dnes má nevyčerpatelnou přízeň vlády a všech úřadů. Jen tu a tam a možno říci, že výjimečně, mu nevychází do­sud ně.iaký ten podřízený veřejný orgán vstříc tak, jak by v plné míře mohl a měl. Víme ovšem, že mnohostranná činnost ČSM mohla být bez podstatných překážek rozvinuta teprve po loňském únoru, kdy k tomu konečně nastaly žádoucí předpoklady. Vždyť teprve od loňského roku si CSM rychle vycho­vává ony desetitisíce nových funkcionářů, bez nichž by nemohl své nesmírné úkoly zvládnout Také všechen náš ti§k se dnes snaží CSM pomoci tím, že popularizuje jeho akce tím, že vyzdvihuje jeho skutečné úspěchy. Je třeba řféi, že deláji špatně ty časopisy a ty organdsace, které tyto úkoly přenechávají jen sva­­záckému tisku a CSM. Je zde třeba vycházet ze skutečnosti a ta říká. že se dobré polovině njší mládeže svazácký tisk do rukou dosud nedostane. Ňe v poslední řadě z důvodů finančních nebo z důvodů rodičovského nepochopeni, nebo dokonce z důvodů jejich negativního poměru k ČSM, pramenících v konservativních předsudcích nebo v politické zaujatosti. Nepodceňujme tyto důvody, které nejsou podřadné i když na ně dostatečně nereaguje ani CSM ani jeho časopisy. Musíme vycházet, bohužel, z předpokladu, že značitá část hlavně mladších a výdělečně dosud nepracujících ročníků mládeže je od­kázána na pravidelnou četbu toliko toho deníku nebo týdeníku, který kupu­jí jejich rodiče. To si musí redakce těchto časopisů uvědomit, i když zůstává naším přáním, aby všichni mladí četli především svůj mládežnický tisk, kte­rý je může poučovat a vychovávat nejvhodněji a tedy také nejlépe. Je pochopitelné a také není proč to zastírat, že nemůžeme být vždy spo­kojení se vším, co statisíce členů CSM dělají v tisících místních a závodních skupinách a v desítkách rekreačních středisek. Je pravda, že se tu a tam ve svazáckých řadách a ve svazáckých stejnokrojích setkáváme také se'zjevy zápornými, které svazákúm rozhodně nedělají čest. Hlavní příčinu nutno hledat v krátkosti svazácké tradice, v nedostatku zkušených funkcionář­ských kádrů a v neobyčejně rychlém a těžko bez chyb zvládnutelném růstu CŠM. Nebylo by také správné podle chybujících jednotlivců, skupinek a míst, které tvoří nepatrnou část velkého celku, docházet k obecným nega­­tivnim závěrům o všech svazácích. Ale stejně by také nebylo správné o těch­to existujících nedostatcích a chybách důsledně mlčet. Tím bychom svazá­­kům neprospěli. Je třeba říci, že zatím co Mladá fronta a ostatní svazácký tisk provádí mládežnickou sebekritiku nedostatečně, neprovádí ostatní tisk kritiku téměř vůbec. Nezáleží na tom, zda z nesprávně pochopeného dobrého úmyslu nebo z pohodlnosti a z nechápání svých povinností vůči čtenářům. Především sama sobě musi mládež vysvětlit, že správné sebevědomí, které u ní tak rádi vidíme a obdivujeme, nesmí nikdy hraničit s hrubostí ani s hulvá tstvím. Ničit na příklad na Krkonoších lyžařskou cestu z Modré­ho důlu na. Výrovku i jinde vytrháváním a ničením orientačních tyčí, kte­ré před tím obětaví brigádníci namáhavě postavili, to už nen >p:-áu. ale hulvátství a rošťárna, za kterou by se mělo z ČSM ihned a bez debaty vyha­zovat a policejně trestat. Sprostě oslovovat kolemjdoucí ženu, to by měl šestnáctiletý ;>svazák«, přenechat pražským potápkám . Okolí svazáckých re­kreačních středisek má být všude a nejen někde očištěno od rezavějících ple­chovek, mastných papírů a hadrů a nikoliv ještě více znečišťováno. Narušené lávky a sešlé a nepoužívatelné lavičky mají být opraveny svazáky, když se o to nepostará nebo snad nemůže postarat místní národní výbor, který má svazákúm právě tak jako všichni ti hospodářští správci a ostatní personál sice sloužit, ale nikoliv' posluhovat. V mnohém se to vztahuje i na rekreační střediska ROH a na část jejich osazenstva. Vždyť je to více než .ostuda pro ně a tím před veřejností i pro ČSM, když dvacet pohodlně v plném autobu­su ze Svobody do Pece usazených svazaček nechá celou cestu stát matku s malým děckem. A to i když si při tom zpívají údernickou píseň. Svazáci si musí být vědomi, že se na ně konservativem část naší veřejno­sti dívá dosud se značnou nedůvěrou a mnohem přísnějšíma očima, než na ostatní mládež včetně svých vlastních dětí. Svazáci si musí ještě důkladněji 'uvědomit, že každý jejich špatný čin nebo čin, který mezi sebou budou trpět bude těmi, kteří s jinak správnými svazáckými methodami nesouhlasí, ústně po celé obci »popularisovám, generalisován a zveličován a že nakonec uškodí CSM jako celku. To všechno nelze podceňovat, poněvadž to potom zne­snadňuje a zpomaluje významnou a pro stát velmi důležitou svazáckou prá­ci, která by se v zájmu nás všech měla dařit ještě lépe a ještě rychleji. Proč tedy, když jsme se už naučili konstruktivně, s úmyslem pomoci, feritisovat náš’politický život, naši výrobu, naše zásobování, naše školství a nace úřady, proč tedy, když jsme byli nedávno svědky konstruktivní, sou­­družské, ale při tom ve věcných argumentech nemilosrdné kritiky a sebekri­tiky na sjezdu komunistické strany, proč bychom měli být méně důslední u naši mládeže, zvláště když víme, že ani tam neni zdaleka všechno v ideálním pořádku. Mládež to dokáže. A my starší jí v tom pomůžeme. MÄRSHAf.L-KOH'/.ClA?IKfli?i1 „Slíbil nám nějaký zázrak, něco jako tajný poklad, ale teď ne a ne přijít na heslo..." S BROKOVNICEMI PŘED FARAMI Jan 7>borovshý, ŽMin-a Několik incidentů, k nímž došlo na různých místech Slovenska, pře­devším v žilinském kraji po 20. červ­nu, to bylo ovoce šuškandy a záměr­né propagandy z nejrůznějších středisek vyššího kléru a pak z ně­kterých farských prostředí, pokud tato-prostřed! patři k reakčním křídlům nedávných ještě stoupenců Tisová režimu. Hned při prvých šetřeních se potvrdily, některé dáv­no známé slovenské skutečnosti. Ukázalo se, že šuškanda, tak nekri­ticky přijímaná v každém úseku ži­vota, nalézá největší ohlas tam, kde jejim předmětem jsou některé, tře­ba jen zdánlivě náboženské otázky. Reakce domácí a samozřejmě tím více ta stále nervosnějšl a nespoko­jenější reakce zahraniční, po bez­počtu propagačních nezdarů, chytá se hesel a námětů dočasně působi­vých. V jakési bláhové naději se zvláště ta vnější část reakce přidr­žuje jakési utkvělé myšlenky, že Slovensko by mohlo být jakousi Achilovou patou, pro mimořádnou nábožnost a klerikalismus svého oby­vatelstva. .Není to pro znalce situa­ce věru chybná kalkulace. Nekri­tický dav, který někdy ze setrvač­nosti a tradice, jindy z myšlenkové pohodlnosti nebo i pokrytectví, ale nejčastěji z jakéhos nesprávného pojeti smyslu své víry, se podřizuje kazatelně, a to i tehdy, když už oči­vidně se kazatelna stává místem politického pobuřování, ten dav je skutečně dobrým materiálem pro politické šarlatány. Přistoupí-li k tomu ještě i zpovědnice s mož­ností ovlivňovat individuálně, pak smysl pro soudnost klesá tím více. Když se katolická akce stávala hnutím masovým a vždy větší okruh knězi i věřících se hlásil k hnutí žádajícímu jen a jen vyře­šení poměru církve a státu, pro­­pagandisté v podzemí, povzbuzeni patrně příkazem ze zahraničí, zača­li větřit svoji ..příležitost“. Nejrůz­­nějšíchprostředků bylo použito sou­časně. Šifrované pokyny, do roucha pastýřských.listů zahalené politické výpady, někde dvojsmyslné výroky s kazatelen i úst-farského okolí a pak samozřejmě výplody přímo k. tprhú účelu sestavované, to vše mělo vyvolat ovzduší poplachu. Někde to působí jako projev slabo­­myslnosti, jinde jako přesně vypo­čítaná chytačka, ale vždy to je ma­zané využití té pověstné riekritič­­nosti části věřících. Začalo se šuš­kat o ,,nové církvi“, o „národní církvi" nebo o „církvi moskevské“. Lidé se:zvláště bujnou fantasií, po­kud tu nebyl při práci nějaký šibal se smyslem pro humor, ti už do­konce znali jména příštího ,,papeže“ a „arcibiskupů“. Avšak to byl jen pokus o zmatek myslí. Zákeřnější a typicky reakční je poplach; vola­jící věřící na ochranu jejich pastý­řů, které prý komunisté . chtějí všechny pozavírat a dokonce depor­tovat. Věřící je po těchto výzvách měli chránit, vyzbrojeni noži, vidle­mi, brokovnicemi, cepy atd. Věřící se měli bít. Nebylo to špatně promyšleno. Ten zbožný dav, který bez uvažová­ni, bez použití základních prvků prostého selského rozumu jezdi, celé dny putuje na různá ta místa „zázraků“ a ani po církevním pro­hlášení se nedá přesvědčit o tom, že jde o pustý podvod, a že ani v Tvrdomesticích v pavučině, ani u Oščadnice nebo jinde, se Panna Marie neobjevila, ten dav nachytán na šuškandu o „persekuci kněží“ se snadno dá strhnout k nepředlože­ným činům. Až budou známy vše­chny podrobnosti, ukáže se do jaké míry tu byla při práci nejpatalogič­­tější reakční spodina a kdo všechno chtěl použít věřících jako pláštíku. Ukáže se, jak velmi málo křesťanské a křesťanskému učeni odpovídající bylo několik těch až vražedných útoků, kterými byly dovršeny ně­které ty výtržnosti a to úl oky stej­ně na představitele ngší Iktoyé správy jako na bezpečnostní orgá­ny. Už první projevy poněkud pozd­ní lítosti několika těch svedených svědčí o tom, jak v neuvědomělém »politiekoreakčním žoldu« se mnozí jindy pokojní lidé dali strhnout k činům, za které je ovšem stihne zasloužený ,trest. Je to poučeni pro každého, kdo by se se stejnou ochotou snad příště chtěl zúčastnit na podobné „ochraně cirkve“, nebo jiné akci. vyprovokované reakcio­náři v zákoutí. Je tu ovšem ještě další poučení. Poučení, které by mělo být co nejvíce známé. Původ­ci všech podobných výtržnosti, ať už jejich stupeň a závěr je jakýko­liv, zůstávají původci anonymními. Zalezou a za jejich činy pak odpyká­vají trest ti svedení. Bude třeba še touto problematikou, pokud se týká této kategorie a tohoto s nábožen­stvím souvisícího zneklidněni a zneklidňování, ještě zabývat. Je tu třeba úplného vyjasnění. Teprve pod dojmem tohoto úplného osvětle­ní věci prohlédnou především ti, kdož snad ještě plně nechápou fa­lešnost hry s jejich poctivou virou. Neradi připomínáme, že tuto protistátní akci vedou na Slovensku titíž slovenští biskupové a ordinári, kteří za Tisová Slovenského štátu sloužili Te Deum za nacistického vraha generála zbrani SS Höffleho, žehnali vojskům hnaným do války proti katolickému Polsku a bratrs­kému Sovětskému svazu, kteří „ye vroucích modlitbách“ děkovali Pánu Bohu za Hitlera. Ti se dnes stavějí do pózy pronásledovaných a znásil­ňovaných bojovníků a mučedníků slovenského národa. Dovolené začínají a s nimi dobrovolná pomoc města venkovu

Next