Svĕt Práce, červenec-prosinec 1949 (V/27-51)
1949-07-07 / No. 27
I PRIVATEI SVET PRÁC E / ____________^_____________________________________________________• ROCNtK V., ČÍS. 27. PRAHA 7. ČERVENCE 1949 CENA Kčs 3.— NEJEN CHVÁLU Jiří Pilař .Ten slepý nevidí ohromný kus práce, který vykonal CSM ve výchově naší mládeže, i když víme, že k tomu dnes má nevyčerpatelnou přízeň vlády a všech úřadů. Jen tu a tam a možno říci, že výjimečně, mu nevychází dosud ně.iaký ten podřízený veřejný orgán vstříc tak, jak by v plné míře mohl a měl. Víme ovšem, že mnohostranná činnost ČSM mohla být bez podstatných překážek rozvinuta teprve po loňském únoru, kdy k tomu konečně nastaly žádoucí předpoklady. Vždyť teprve od loňského roku si CSM rychle vychovává ony desetitisíce nových funkcionářů, bez nichž by nemohl své nesmírné úkoly zvládnout Také všechen náš ti§k se dnes snaží CSM pomoci tím, že popularizuje jeho akce tím, že vyzdvihuje jeho skutečné úspěchy. Je třeba řféi, že deláji špatně ty časopisy a ty organdsace, které tyto úkoly přenechávají jen svazáckému tisku a CSM. Je zde třeba vycházet ze skutečnosti a ta říká. že se dobré polovině njší mládeže svazácký tisk do rukou dosud nedostane. Ňe v poslední řadě z důvodů finančních nebo z důvodů rodičovského nepochopeni, nebo dokonce z důvodů jejich negativního poměru k ČSM, pramenících v konservativních předsudcích nebo v politické zaujatosti. Nepodceňujme tyto důvody, které nejsou podřadné i když na ně dostatečně nereaguje ani CSM ani jeho časopisy. Musíme vycházet, bohužel, z předpokladu, že značitá část hlavně mladších a výdělečně dosud nepracujících ročníků mládeže je odkázána na pravidelnou četbu toliko toho deníku nebo týdeníku, který kupují jejich rodiče. To si musí redakce těchto časopisů uvědomit, i když zůstává naším přáním, aby všichni mladí četli především svůj mládežnický tisk, který je může poučovat a vychovávat nejvhodněji a tedy také nejlépe. Je pochopitelné a také není proč to zastírat, že nemůžeme být vždy spokojení se vším, co statisíce členů CSM dělají v tisících místních a závodních skupinách a v desítkách rekreačních středisek. Je pravda, že se tu a tam ve svazáckých řadách a ve svazáckých stejnokrojích setkáváme také se'zjevy zápornými, které svazákúm rozhodně nedělají čest. Hlavní příčinu nutno hledat v krátkosti svazácké tradice, v nedostatku zkušených funkcionářských kádrů a v neobyčejně rychlém a těžko bez chyb zvládnutelném růstu CŠM. Nebylo by také správné podle chybujících jednotlivců, skupinek a míst, které tvoří nepatrnou část velkého celku, docházet k obecným negativnim závěrům o všech svazácích. Ale stejně by také nebylo správné o těchto existujících nedostatcích a chybách důsledně mlčet. Tím bychom svazákům neprospěli. Je třeba říci, že zatím co Mladá fronta a ostatní svazácký tisk provádí mládežnickou sebekritiku nedostatečně, neprovádí ostatní tisk kritiku téměř vůbec. Nezáleží na tom, zda z nesprávně pochopeného dobrého úmyslu nebo z pohodlnosti a z nechápání svých povinností vůči čtenářům. Především sama sobě musi mládež vysvětlit, že správné sebevědomí, které u ní tak rádi vidíme a obdivujeme, nesmí nikdy hraničit s hrubostí ani s hulvá tstvím. Ničit na příklad na Krkonoších lyžařskou cestu z Modrého důlu na. Výrovku i jinde vytrháváním a ničením orientačních tyčí, které před tím obětaví brigádníci namáhavě postavili, to už nen >p:-áu. ale hulvátství a rošťárna, za kterou by se mělo z ČSM ihned a bez debaty vyhazovat a policejně trestat. Sprostě oslovovat kolemjdoucí ženu, to by měl šestnáctiletý ;>svazák«, přenechat pražským potápkám . Okolí svazáckých rekreačních středisek má být všude a nejen někde očištěno od rezavějících plechovek, mastných papírů a hadrů a nikoliv ještě více znečišťováno. Narušené lávky a sešlé a nepoužívatelné lavičky mají být opraveny svazáky, když se o to nepostará nebo snad nemůže postarat místní národní výbor, který má svazákúm právě tak jako všichni ti hospodářští správci a ostatní personál sice sloužit, ale nikoliv' posluhovat. V mnohém se to vztahuje i na rekreační střediska ROH a na část jejich osazenstva. Vždyť je to více než .ostuda pro ně a tím před veřejností i pro ČSM, když dvacet pohodlně v plném autobusu ze Svobody do Pece usazených svazaček nechá celou cestu stát matku s malým děckem. A to i když si při tom zpívají údernickou píseň. Svazáci si musí být vědomi, že se na ně konservativem část naší veřejnosti dívá dosud se značnou nedůvěrou a mnohem přísnějšíma očima, než na ostatní mládež včetně svých vlastních dětí. Svazáci si musí ještě důkladněji 'uvědomit, že každý jejich špatný čin nebo čin, který mezi sebou budou trpět bude těmi, kteří s jinak správnými svazáckými methodami nesouhlasí, ústně po celé obci »popularisovám, generalisován a zveličován a že nakonec uškodí CSM jako celku. To všechno nelze podceňovat, poněvadž to potom znesnadňuje a zpomaluje významnou a pro stát velmi důležitou svazáckou práci, která by se v zájmu nás všech měla dařit ještě lépe a ještě rychleji. Proč tedy, když jsme se už naučili konstruktivně, s úmyslem pomoci, feritisovat náš’politický život, naši výrobu, naše zásobování, naše školství a nace úřady, proč tedy, když jsme byli nedávno svědky konstruktivní, soudružské, ale při tom ve věcných argumentech nemilosrdné kritiky a sebekritiky na sjezdu komunistické strany, proč bychom měli být méně důslední u naši mládeže, zvláště když víme, že ani tam neni zdaleka všechno v ideálním pořádku. Mládež to dokáže. A my starší jí v tom pomůžeme. MÄRSHAf.L-KOH'/.ClA?IKfli?i1 „Slíbil nám nějaký zázrak, něco jako tajný poklad, ale teď ne a ne přijít na heslo..." S BROKOVNICEMI PŘED FARAMI Jan 7>borovshý, ŽMin-a Několik incidentů, k nímž došlo na různých místech Slovenska, především v žilinském kraji po 20. červnu, to bylo ovoce šuškandy a záměrné propagandy z nejrůznějších středisek vyššího kléru a pak z některých farských prostředí, pokud tato-prostřed! patři k reakčním křídlům nedávných ještě stoupenců Tisová režimu. Hned při prvých šetřeních se potvrdily, některé dávno známé slovenské skutečnosti. Ukázalo se, že šuškanda, tak nekriticky přijímaná v každém úseku života, nalézá největší ohlas tam, kde jejim předmětem jsou některé, třeba jen zdánlivě náboženské otázky. Reakce domácí a samozřejmě tím více ta stále nervosnějšl a nespokojenější reakce zahraniční, po bezpočtu propagačních nezdarů, chytá se hesel a námětů dočasně působivých. V jakési bláhové naději se zvláště ta vnější část reakce přidržuje jakési utkvělé myšlenky, že Slovensko by mohlo být jakousi Achilovou patou, pro mimořádnou nábožnost a klerikalismus svého obyvatelstva. .Není to pro znalce situace věru chybná kalkulace. Nekritický dav, který někdy ze setrvačnosti a tradice, jindy z myšlenkové pohodlnosti nebo i pokrytectví, ale nejčastěji z jakéhos nesprávného pojeti smyslu své víry, se podřizuje kazatelně, a to i tehdy, když už očividně se kazatelna stává místem politického pobuřování, ten dav je skutečně dobrým materiálem pro politické šarlatány. Přistoupí-li k tomu ještě i zpovědnice s možností ovlivňovat individuálně, pak smysl pro soudnost klesá tím více. Když se katolická akce stávala hnutím masovým a vždy větší okruh knězi i věřících se hlásil k hnutí žádajícímu jen a jen vyřešení poměru církve a státu, propagandisté v podzemí, povzbuzeni patrně příkazem ze zahraničí, začali větřit svoji ..příležitost“. Nejrůznějšíchprostředků bylo použito současně. Šifrované pokyny, do roucha pastýřských.listů zahalené politické výpady, někde dvojsmyslné výroky s kazatelen i úst-farského okolí a pak samozřejmě výplody přímo k. tprhú účelu sestavované, to vše mělo vyvolat ovzduší poplachu. Někde to působí jako projev slabomyslnosti, jinde jako přesně vypočítaná chytačka, ale vždy to je mazané využití té pověstné riekritičnosti části věřících. Začalo se šuškat o ,,nové církvi“, o „národní církvi" nebo o „církvi moskevské“. Lidé se:zvláště bujnou fantasií, pokud tu nebyl při práci nějaký šibal se smyslem pro humor, ti už dokonce znali jména příštího ,,papeže“ a „arcibiskupů“. Avšak to byl jen pokus o zmatek myslí. Zákeřnější a typicky reakční je poplach; volající věřící na ochranu jejich pastýřů, které prý komunisté . chtějí všechny pozavírat a dokonce deportovat. Věřící je po těchto výzvách měli chránit, vyzbrojeni noži, vidlemi, brokovnicemi, cepy atd. Věřící se měli bít. Nebylo to špatně promyšleno. Ten zbožný dav, který bez uvažováni, bez použití základních prvků prostého selského rozumu jezdi, celé dny putuje na různá ta místa „zázraků“ a ani po církevním prohlášení se nedá přesvědčit o tom, že jde o pustý podvod, a že ani v Tvrdomesticích v pavučině, ani u Oščadnice nebo jinde, se Panna Marie neobjevila, ten dav nachytán na šuškandu o „persekuci kněží“ se snadno dá strhnout k nepředloženým činům. Až budou známy všechny podrobnosti, ukáže se do jaké míry tu byla při práci nejpatalogičtější reakční spodina a kdo všechno chtěl použít věřících jako pláštíku. Ukáže se, jak velmi málo křesťanské a křesťanskému učeni odpovídající bylo několik těch až vražedných útoků, kterými byly dovršeny některé ty výtržnosti a to úl oky stejně na představitele ngší Iktoyé správy jako na bezpečnostní orgány. Už první projevy poněkud pozdní lítosti několika těch svedených svědčí o tom, jak v neuvědomělém »politiekoreakčním žoldu« se mnozí jindy pokojní lidé dali strhnout k činům, za které je ovšem stihne zasloužený ,trest. Je to poučeni pro každého, kdo by se se stejnou ochotou snad příště chtěl zúčastnit na podobné „ochraně cirkve“, nebo jiné akci. vyprovokované reakcionáři v zákoutí. Je tu ovšem ještě další poučení. Poučení, které by mělo být co nejvíce známé. Původci všech podobných výtržnosti, ať už jejich stupeň a závěr je jakýkoliv, zůstávají původci anonymními. Zalezou a za jejich činy pak odpykávají trest ti svedení. Bude třeba še touto problematikou, pokud se týká této kategorie a tohoto s náboženstvím souvisícího zneklidněni a zneklidňování, ještě zabývat. Je tu třeba úplného vyjasnění. Teprve pod dojmem tohoto úplného osvětlení věci prohlédnou především ti, kdož snad ještě plně nechápou falešnost hry s jejich poctivou virou. Neradi připomínáme, že tuto protistátní akci vedou na Slovensku titíž slovenští biskupové a ordinári, kteří za Tisová Slovenského štátu sloužili Te Deum za nacistického vraha generála zbrani SS Höffleho, žehnali vojskům hnaným do války proti katolickému Polsku a bratrskému Sovětskému svazu, kteří „ye vroucích modlitbách“ děkovali Pánu Bohu za Hitlera. Ti se dnes stavějí do pózy pronásledovaných a znásilňovaných bojovníků a mučedníků slovenského národa. Dovolené začínají a s nimi dobrovolná pomoc města venkovu