Svĕt Práce, leden-červen 1969 (II/1-25)

1969-01-08 / No. 1

Týéenik SMRKOVSKÝ, ČERNÍK, CÍSAŘ S? O LIDSKÝCH PRÁVECH pro každého 1 1 na,,r-3 V PRAZE DNE 8. LEDNA 1969 ROČNÍK ti. (VI.) . CENA VÝTISKU 1,50 Kčs Luxusní byt za 10 mercedesů ? Ing. arch. J. Gočár píše o příčinách hlemýždího tempa výstavby bytů - str. 5 Demokratická základna Jak Je ti zajťité známo, pověstný vysílač Vltava tě vyhodnotil“ Jako našeho nej agilnějšího politi­ka ... (Z dopisu redakce /. SinrkovskémuJ Místo funkcionáře je mezi lidmi, kteří si ho do svého čela zvolili. Ně­komu to dělá potíže, někdo mezi ně chodí rád, jiný jen při určitých pří­ležitostech. Domnívám se, že člověk má být stále ve styku s lidmi — filo­sofové říkají, že člověk je bytost spo­lečenská — proto i já, protože se cí­tím součástí této společnosti, rád mezi lidi chodím. Když se však dostanete do určité funkce, v níž máte možnost rozhodo­vat jménem lidi anebo i o nich sa­mých, je to kus odpovědnosti, kterou na sebe berete. Proto se chodím ra­dit, zda to dělám dobře sám, zda to děláme dobře jako strana, Národní shromáždění a vůbec centrální or­gány. Byl jsem prý vyhodnocen Vltavou jako „nejagilnější“ politik, protože jsem mě! během roku na 200 projevů a článků. Nevím jestli mi to bylo dá­váno za zásluhu nebo za nedostatek. Jsem rád, že jsem to dokázal a že jsem navštívil tolik desítek závodů. Dělnická třída je přece hybnou silou společnosti a socialismu a já se o tom denně přesvědčoval. Sám jsem ne­jednou prohlásil, že dělat socialistic­kou politiku znamená přece být stále ve styku s lidem, s těmi, s nimiž a jejichž jménem všechno děláme nebo se někdy i zaříkáváme. Ze všech setkání mám silný a krás­ný zážitek. V našich závodech máme velice moudré, charakterní a pokro­kové lidi. Dovedou se pro věc nejen zapálit, ale také pro ni udělat tolik, co žádná jiná vrstva společnosti udě­lat nemůže. Rok 1968 byl přece velice složitý, náročný na rozhodování i na práci. Přesto všechno co bylo, do­vedli dělníci dohnat výrobu naruše­nou srpnovými událostmi a ještě na mnoha místech dát republice něco navíc. Upřímnost setkání, bezprostřednost a otevřenost diskusi mi ukázala, že zů­stáváme hodně dlužni našim závodům a vůbec široké veřejnosti. Předmětem většiny diskusí byla otázka a zároveň požadavek — dělat vše s lidem a ne­dělat nic bez něho. Z toho pak vy­plývaly i otázky další, které se točily z velké části kolem srpnových udá­lostí. Bude se dělat dál polednová po­litika? Jaké jsou její současné mož­nosti? Jaké jsou záruky? Další okruh otázek se týkal toho, kdy budou volby — kdy bude sjezd komunistů českých zemí a kdy sjezd KSČ? A v poslední době vystupují více do popředí i otázky naší ekono­miky. Bude se postupovat v hospo­ JOSEF SMRKOVSKÝ dářské reformě? Kdy bude přijat zá­kon o podniku a ustavování rad pra­cujících? Lidé však chtějí mít i právní zá­ruky a vůbec jistoty v ústavním ře­šení všech věcí v naší zemi. Je ještě dost nejistoty 1 nedůvěry v tomto směru. Na mnoho odpovědí nemuseli lidé dlouho čekat, odpovědělo listopadové a prosincové plénum ÚV KSČ, mnoho dotazů zodpoví další život, na mnohé by měli odpiovídat i mnozí jiní funk­cionáři. Hlas lidí — jak se říká — zdola — je moudrým hlasem a je potřeba o všem s nimi hovořit a sly­šet je. Konečně, dělal to i Lenin. Mně to dává vždy po takovém setkáni jis­totu, že mluvíme jednou řečí, že si rozumíme, že usilujeme o totéž, a to je nemírně důležité Ono totiž každé setkání na pracovištích je oboustran­ně užitečné. Dělníci vám řeknou svo­je názory, problémy a požadavky, vy jim řeknete vaše plány a představy a společně to pak dáte dohromady a vyjde z toho kolektivní rozum obou­stranně užitečný a prospěšný. KAREL POLÁČEK, předseda Ústřední rady odborů ROK v o ČINU Leden patří už svým názvem k mě­sícům ledovým, studeným, avšak pro nás bude dlouho symbolem počátku jara, symbol nadějí obrody celé naší socialistické společnosti. Vstupem do nového roku si tedy připomínáme zároveň první výročí našeho Ledna, kdy i v odborech začal čas velkých změn v posuzování činnosti, úkolů a cílů Revolučního odborového hnutí. Nebylo zpočátku jednoduché prosa dít duch polednové politiky ve všech odborných orgánech a postupně zba vovat nánosu činností, zkreslených názorů i vžité praxe, které je v mi­nulosti uvrhly do úlohy poslušného vykonavatele příkazů ať už státních, hospodářských nebo stranických orgánů. Není zrovna příjemné připo­mínat, že Ústřední rada odborů vinou dřívějšího vedení byla jedna z posledních, jež se přihlásila k po­lednovému vývoji. Jestliže se to v březnu minulého roku podařilo na V. plenární schůzi ORO, pak tu mají zásluhu milióny členů, jejichž rezo­luce a jednotný postoj na podporu lednového pléna ÚV KSČ umožnily progresivním silám v naší odborové centrále prosadit obrodné myšlenky. Ve stovkách dopisů a rezolucí jsme ovšem nedostávali jen požadav­ky na odvolání některých vedoucích či jiných odborových funkcionářů, na změnu celkového postavení a úlohy odborové organizace. V této vlně ne­bývalé politické iniciativy bylo i mnoho oprávněných sociálních, mzdo­vých a jiných požadavků, vyplývají­cích z toho, že v minulosti řešení těchto palčivých problémů stále se odkládalo. Je pravda, že mezi jarním vřením byly 1 některé neuváženostl, projevi­ly se i určité výstřelky, ale vcelku většina směřovala k vytvoření nebo lépe řečeno k obnovení činnosti od­borů Jako samostatné, zájmové a ne závislé organizace, která by zároveň byla významnou politickou silou v životě naší společnosti. Myšlenky a požadavky pracujících, zrozené v prvních měsících minulé ho roku, se podařilo zakotvit do Ná sttnu programu ROH, který byl přijat na červnové celostátní poradě dele­gátů základních odborových organi­zací z celé republiky. Uskutečnili jsme důsledný přechod na svazovou linii. Nezůstali jsme však pouze u zásad. Radu věcí, obsažených v našem (Pokračování na 4. straně) ZÁPAS O SMYSL A NAPLNĚNÍ LEDNA POKRAČUJE První výročí lednového pléna OV KSČ nevzpomínáme ve znamení tri­umfálního bilancování vykonaného, nýbrž s obavami o to, zda se podaří realizovat jednotnou vůli drtivé větši­ny našich národů i členstva komunis­tické strany: pokračovat v rozvíjení a praktické realizaci trvalých hodnot prvních měsíců polednového vývoje. Plenární zasedání OV KSČ v listopadu ujistilo v přijaté rezoluci i v hlav­ním referátu Alexandra Dubčeka, že základní rysy polednového vývoje, vyjádřené zejména akčním progra­mem strany z dubna 1968, mají být nadále — s úvahou nutných korektur vnesených událostmi v srpnu a po něm — rozvíjeny a prakticky reali­zovány. V čem je tedy smysl a pozitivní obsah Ledna a polednového vývoje? Není přehnanou ona myšlenka re­zoluce ÚV KSČ, že příčinou pádu j»o­ LUBOŠ KOHOUT litické garnitury vedené A. Novotným byla hluboká celospolečenská krize. Na velmi důležitém ekonomickém úseku se projevila v tom, že se pře­žilý extenzívní model hospodářství držel křečovitě svých pozic a trvalo i direktivní centralisticko-etatistlcké řízení. Poměrně fundovaně rozpraco­vaná ekonomická reforma byla jen váhavě a nedůsledně uváděna v ži­vot. Československo, které v poměru k počtu obyvatel vyrábělo téměř to­lik průmyslových výrobků jako Fran­cie, mohlo svému kvalifikovanému dělníku za jeho prácř zabezpečit pou­ze polovinu reálné mzdy francouzské­ho dělníka a inženýr přijímal pouze čtvrtinu reálného platu svého fran­couzského kolegy. Životní standard obyvatelstva po dobu několika let stagnoval nebo projevoval jen slabé rysy mírného vzestupu. IPokv'o&sü&nl .m 4. straně) Legální i nelegální přechody přes hranice Reportéři Světa práce mezi pohraničníky - str. 13 Věra Šťovíčková vypráví na straně 20 o zemi, kterou si oblíbila o Jemenu

Next