Technický Týdenik, červenec-prosinec 1964 (XII/27-52)

1964-07-01 / No. 27

Technický týdeník ROČNÍK XII - V PRAZE 1. ČERVENCE 1964 - CENA 80 HAL. - A# Welcome to the Delegates to the 17th Annual Assembly ol the IIW/IIS. The Czechoslovak technical public received with a great pleasure the decission that the 17th Annual Assembly ot the IIW should be held in Prague. We esteem it an honour to be able to offer at this occasion the prominent welding specialists from all over the world the traditional hospitality and friendship of the Czechoslovak people and demonstrate, at the same time, the success in welding achieved by the Czechoslovak industry. We believe that the extensive programme of pro­fessional excursions to our Research Institutes and plants and the sightsee­ing of Prague’s characteristic spots as well as the Czechoslovak landscape will satisfy all participants of this important international encounter. We beg to wish all delegates to have a very nice sejourn in our country, establish new friendly contacts with our welding experts and fulfil all working objectives of the 17th Annual Assembly. Josef Vrbenský, Engineer, Chairman of the Organizing Committee of the IIW/1964. Bienvenu aux participants de la XVIIěme assemblée annuelle de ÍTIS Les technicians tchécoslovaques ont retail avec satisfaction la nouvelle que la XVIIěme assemblée annuelle de ÍTIS aura lieu á Prague. Ils consldě­­rent comme honneur qu’ ä cette occa­sion ils pourront offrir aux spécialistes d’importance dans le domaine du sou­­dage du monde entier ľhospitalité et ľamitié traditionelle du peuple tché­­coslovaque et ä la fois documenter les succěs achevés dans le développe­­ment du soudage dans l’industrie tché­­coslovaque. Nous sommes convaincus que le riche programme ďexcursions spécialisées aux instituts de recherche et aux usines, des visites aux curiosi­­tés historiques et architectoniques de Prague et aux beautés naturelles de la Tchécoslovaquie gagneront ľadmira­­tion méritée de touš les participants de cette importante rencontre inter­nationale. Nous leur souhaitons «n séjour agréable, ľétablissement de nouveaux liens amicaux avec nos sou­­deurs et beaucoup de succěs dans la realisation de buts de travail de la XVIIěme assemblée annuelle de ÍTIS. Josef Vrbenský ingénieur, president du comité ďorganisation de ľ IIS/1964. ripuBeTCTByeM yqacTHHKOB aaceaaHus 17-oh roaoBiquHbí MeaayHapouHoro HHCTuryTa cBapKH. TexocjioBaqKas .xexHHBecKas nôiueriBOH­­HocTB c yaoBaeTBopPHueM npuBercTBOBajia H3ßecrne o 17-om . roanunoM riaeeAAHiic MHC b npare. CuHTaeM sjib' ce6a vecTbio HMeTB »03- MO/KHOCTB II pil 3 TOM npOSBHTb BBIAaiO­­IUHMC» cneqna.THCTaM Bcero MHpa Tpa- BHUHOHHoe rocTenpHHMCTBO n apy*ecKoe pacno.iožKeHHe Bcery vexocjioBauKoro Ha­­po.ia h o a h o b p e Me h h o AOKyMeHTiipoBaib ycnexu b pa3BHTHH CBapHBaHHS b uexo- CJIOBaiIKOň npOMMUIJieHHOCTH. HaaeeMCH, vto oßinapHaa nporpaMMa cneqHaxbHbix 3KCKypcHii b HccjieaoBaTejib- CKne KucTUTyrhi h aaBoabi, noceuteHiie npaatcKux BOCTonpuMeuaTejibHOCTeH n npu­­pOAHblX KpaCOT TexOCJIOBaKHH — CHHCKaiOT 3acjiy»teHHoe ripiiaiianHC Bcex yuaCTHHKOB stoh BHaaiomeňca MeacayHaponHOH BCTpevH. >KejiaeM BceM npuHTHoro npeóbiBaHHB, a TaK*e bo3mp*hocth HaBaaaTb HOBbie apysKecKHe cbh3h c HauiHMH csapmuKaMH h ycneuiHoro BbinojiHeHUH miaHupoBaH- hoíí paSoveň nporpaMMbi 17-ro rouHVHoro coópaHua MHC. Hh*. Hocuf BpSeHCKué, IIpeaceaaTexb opraHH3aunoHHora KOMHTeTa MHC/1964 Stáři Rekové byli nakloněni tomUj označovat se za vynálezce různých technologií a nástrojů. Díky této je­jich národní mánii bychom podle He­­rodota měli věřit, že svařování železa (siderů collesis) vynalezl v 7. století před n. 1. Glaukos z ostrova Chios. Spolehlivěji a průkazněji než staro­věké- literární autority, jako byli Ho­mér, Herodot a Plinius starší, nás o vel­mi dávném uplatnění kovářského sva­řování poučují archeologické nálezy, které u nás naposled shrnul a zhod­notil Radomír Pleiner v knize Staré evropské kovářství (NCSAV, 1962). Vrcholem řemeslného umění starých kovářů bylo sváření měkkého železa s velmi tvrdou ocelí při výrobě řez­ných nástrojů a zbraní, které znali i kováři Velkomoravské říše, jak se přesvědčíme na výstavě Velké Mora­vy pořádané od příštího týdne na Pražském hradě. Až do XIX. století bylo kovářské sváření jediným způso­bem, jak spojit dvě nebo více ocelo­vých částí v jeden homogenní celek. Od slavného železného sloupu v indiCr ké Dilií z 10. století před n. 1. sva­řovaného z malých kousků železa vede neřetržijá, byť úpadkem jednotlivých národů i celých civilizací často pře­rušovaná cesta až do XIX. století, kdy princip svařování v plastickém stavu byl nezbytnou operací při výrobě měk­ké svářkové oceli, jež byla materiálo­vou základnou průmyslové revoluce. Nahlíženo z těchto tisíciletých per­spektiv, je nýtování plechů a nosičů jen krátkou odbočkou v období prv­ního rozmachu ocelových konstrukcí, ať již byly ze svářkové oceli, jako tře­ba ještě Eiffelova věž 1889 nebo z oceli plávkové až do let nedávno minulých. Ale povědomí vytvořené tisíciletými zkušenostmi o dokonalosti. svarového spoje bylo tak silné, že vedlo velmi brzo potom, kdy byla Bessemerem vy­nalezena roku 1855 výroba oceli ve zcela roztaveném svaru, i k prvním pokusům o tavné svařované oceli. Vždyť Slavjanov se pokusil o oblou­kové svařování oceli ocelovým drátem už roku 1882 a Jottrand o svařování kyslíkovodíkovým plamenem r. 1894. Co bylo na těchto pokusech zcela nové, zcela odlišné od všeho, co se dosud znalo, byly prostředky, kterých se k místnímu roztavení oceli použilo. Svařování se jimi stalo aplikací nej­významnějších vědeckých poznatků fyziky a chemie na přelomu XIX. a XX století Stačí si jen všimnout, jak málo let bylo zapotřebí od Moissano­­vy přípravy karbidu vápníku r. 1892, od Le Chatelierových studií kyslíko­­acetýlénového plamene r. 1894 a od začátků 1 průmyslové výroby kyslíku (Lindě 1898 a Claude 1902) k rozvoji svařování kyslíkoacetylénovým plame­nem. V prvních desetiletích našeho století se rozpoutala úplná řetězová SVAŘOVANÍ jeho minulost přítomnost a budoucnost reakce. Úspěchy kyslíkoacetylénQvého svařování, ale také jeho technické a ekonomické problémy vedly k rychlé­mu rozvoji obloukového svařování, kte­ré začalo studietn hoření oblouku v podmínkách svařováni. Když Kjell­­berg 1908 obalil elektrodu, usiloval tím o stabilizaci střídavého oblouku a te­prve další poválečné období ve vývoji svařování ukázalo na metalurgický vý­znam obalu. To už je období, jehož mnozí z nás jsou přímými pamětníky. V něm se především ukázalo; že obloukové sva­řování není jen doménou elektrotech­niků. kteří i tu bojovali pod prapory střídavého a stéjnosměrného proudu, jehož přívrženci u nás svařovali rámy Železničních Dieselových motorů ještě roku 1934—1935 holými dráty, aby se do půl roku přesvědčili o zhoubném vlivu dusíku. Tyto varovné neúspěchy vedly všude k rychlému ocenění pra­cí těch badatelů, jako bylí např. Por­­tevin a Seférian, kteří ve svařovacím pochodu viděli především složitý hut­nický mikroproces, v němž je třeba roztavenou ocel chránit před působe­ním atmosféry, v němž dochází k ovla­datelným reakcím mezi struskou a láz­ní, v němž okolí svaru je místěn) slo­žitých, ale určitelných cyklů tepelné­ho zpracování se všemi důsledky, na vlastnosti svarového spoje. Díváme-li se na pracovní program některých komisí IIW, pak vidíme, že tyto problémy jsou neustále živé, pro­tože se neustále zvětšuje počet druhů svařovaných oceií Gesta od svařování měkkých uhlíkových ocelí k svařování ocelí o vyšší pevnosti, oceli žárupev­­ných nízkolegovaných i austenittckých' se razí především studiemi hutnické­ho charakteru, na kterých se práčovi níci našich výzkumných ústavů v me­zinárodním měřítku významně podí­lejí. Zvětšuje se však neustále i tloušťka stěn a namáhání svařovaných kon­strukcí, zejména u vysokotlakých ná­dob, což sebou nese zcela nové pro­blémy pro teoretickou 1 experimentál­ní nauku o tuhosti a pevnosti. Pro za­čátky vývoje svařování u nás mělo zcela mimořádný význam, že po první světové válce přišla do tehdejší Ško­dovky v Plzni mladá pokroková ge­nerace, která v čele s Františkem Faltusem prosazovala svařování ocejo-: vých konstrukcí právě na základě mo­derních výpočtů a zkoušek svarových spojů. Tam je třeba hledat začátky pozdějších úspěchů praktických 1 lite­rárních, jak je známe z nových prací, mladší generace. Tam je však třeba také hledat domácí počátky péče o výchovu svářeče a jeho odpovědností,' která je u nás na vy­soké úrovní. To je důležité, neboť svá­řeč i v budoucnosti, kdy se ještě mno­hem více zvětší ‘ podíl automatizova­ných svařovacích pochodů, nepřestane spolurozhodovat o úspěchu svařování. V domácím poválečném úsilí o po­krok ve svařování a uplatnění svařo­vání jako pokrokové metody bylo zvlášť významným krokem založeni Výzkumného ústavu svářečského v Bra­tislavě. U jeho kolébky stálo poznání, že svařování se í dále může vyvíjet jen na základě aplikací nových po­znatků velmi různých vědních oborů tak, jako tomu bylo v novodobém sva­řování od jeho , začátků na konci XIX’. století. Na růstu ústavu jako největ­šího výzkumného pracoviště u nás se užitečně tříbily názory na důležitost problémů nejrůznějšího druhu i na je­jich řešení, stejně jako na otázky fo­rem spolupráce výzkumu a praxe na nejrůznějších stupních. Vklad vložený do VÚS na hmotných prostředcích a na výchově tvořivých sil — a na těch především — je velký. Na tom, jak rychle se zúročí, jak se ho bude využívat, záleží mnoho nejen pokud jde o budoucnost našeho sva­řování, ale 1 pokud jde o správnou orientaci naší strojírenské technologie vůbec. Základním vybavením nové ústřední svařovny ZPS v Gottwaldově je stroj na odporové svařování VÚS 1000. Nelze v této souvislosti nepřipomenout, že tento stroj byl vystaven s velkým úspě­chem v Brusselu už r. 1958 Proč tato aplikace až nyní a proč je jich u nás tak poměrně málo? Chtějme na ústavu a našich svářečích, aby bojovali za co nejširší uplatnění svařování a vytvářejme všechny před­poklady, aby V boji za uplatnění sva­řování se střetávali v oblasti výzkumu a vývoje se zastánci jiných technolo­gií, které se svařováním soupeří. Dnes je např. možné menší zalomený hřídel nejen vykovat z oceli nebo odlít z růz­ných slitin železa, nýbrž 1 odporově svařit z yýválků, právě na stroji VÚS 1000. Není věcí jen svářečských vý­zkumníků, aby předložili co nejobjek­tivnější studie o technických výsled­cích i ekonomických možnostech té které metody. Budoucnost svařování není v tom, abychom svařovali všechno, co vůbec je možné svařit, nýbrž aby nám svařování bylo zdrojem průmyslo­vého pokroku sdružujícího v sobě prvky lepší jakosti i hospodárnosti. V tomto směru má svařováni neoby­čejné možnosti jednak přímo, jednak nepřímo jako katalyzátor pokroku v jiných odvětvích, které svou dyna­mičností ohrožuje. Naši svářeči už dříve konfrontovali své výsledky s výsledky zahraničními na konferencích ve Smolenicí. Výroční zasedání IIW konané poprvé v Česko­slovensku dává našim svářečům mimo­řádnou příležitost, aby konfrontovali své představy o budoucím vývoji sva­řování s představami zahraničními ve zvlášť rozsáhlé míře. Je to příležitost, které musí být plně využito. LADISLAV JENIČEK UKÁZKA SVÁŘEČSKÉHO UMĚN!: celosvařované koleso rýpadla K 10U0 o průměru 6,5 m a váze 11 tun. Nosná konstrukce kolesa je z válco­vaných profilů, na které byly privarený krycí plechy, jež slouží k do­pravě zeminy. Ve svařeném stavu vytvářejí plechy skříňovou kon­strukci, vyztuženou nosnou kostrou. IIW-IES International Institute of Welding a v druhé své jednací řeči ITnstitut International de la, Sondure je mezi­národní organizace vedeckých a tech­nických institucí zabývajících se sva­řováním. Už před druhou světovou vál­kou existovaly v západních zemích organizace národního charakteru; kte­ré sě staraly o- rozvoj svařování.- Ve ’Francii to byl a -je dodnes například Institut Frangais de la Soudure, který sice Vznikl že snahy podporovat ’ roz­voj svařování plamenem, ale' rychle Vyrostl ve výzkumnou organizaci vel­kého vědeckého významu s Vysokou svářečskou školou a s bohatou publi-. kační Činností. V Americe, se o ko­ordinaci vývoje’ svařování nejvíce za­sloužila Americká svářečská společ­nost, vydávající známý časopis Wel­ding. Journal. . ; Už ve třicátých ietech vzrůstala po­třeba mezinárodni výměny zkušeností,, rlebot to byla pejen doba 'mohútpého rozmachu svařování, nýbrž i prvních vážných neúspěchů, jako bylo napří­klad zřícení mostu přes Albertův ka­nál v Belgii -a -popraskání, železničního mostu v Zoologické zahradě v Berlíně. Proto se témata ze svařování objevo­­vafa stálé častěji na různých mezi­národních kongresech, ale teprve po druhé světové válce došlo k vytvořeni dobrovolného mezinárodního svářeč­ského orgánu. Jeho charakter le znač­itě odlišný od Mezinárodního -sdružení slévárenských spolků, ■ které. u nás po­­řádalo švů] 30. kongres loni. Tam je každá členská země zastupováná jedi­ným, národním slévárenským spolkem, zde z každé /země může být 'členů ně­kolik. Vždy to však musí být organi­zace bez .výrobních a obchodních zá­jmů, -takže členy jsou buď výzkumné ústavy,, vysoké: školy, nebo vědecko-i technické společnosti. Tak například Sovětský svaz je : zastoupen Ústřed­ním výzkumným ústavem strojírenství (CNIITMAŠ) v Moskvě, Patonovým ústavem elektrického svařování v Ky­jevě, Hutnickým ústavem AVSSSR •v..Mosk.v-ě. Z- Československa je členem jen Výzkumný ústav sváračský v Bra­tislavě. Těžiště práce IIW je v komisích. Je jich šestnáct a většinou mají subko­mise. Tak třeba, komise II (Obloukové svařováni) má čtyři pracující subko­mise (Účinek vodíku ve svařovaném kovu, zkoušení zařízení pro obloukové jsvařování, zkoušeni svarového kovu, klasifikace elektrod). IV. komise TDo­kumentace) vydává například péčí vy­davatelstva Publication de la Soudure autogene v Paříži referátmi) časopis s 2 500 odkazy ročně, ,u příležitosti výročních zasedání, pořádá výstavy li­teratury. Významné normotvorné po­stavení má komise V (Zkoušení svarů) pro svou iniciativu v ISO (Mezinárod­ní normalizační organizace) stejně jako komise VII (Normalizace). Komi­­..se nebo subkomise se scházejí až ľkrát ročně, pravidelně vždy na výročním zásedání, některé z nich i ke společ­ným zasedáním T,ak například v Praze se koná- ještě před zahájením 17. kon­gresu IIW-/Ve, dnech 3,, a ,41 ijervence společné zasedáni komise IX (Vlast­nosti kovů■' při sváření ) a komise X (Zbytkové pnuti),:na které.je přihláše­no 16 referátů, z nichž tři od nás. Už- z ...toho -je. vidět.-bohaté- odborné členění práce IIW které se projevuje i při vlastním - kongresu, jehož těžiště je vždy v -jednání, jednotlivých komisí. Ale i plenární zasedám, jako je slav­nostní zahájení ( ti nás v • 'pondělí 6. července), je‘spojeno’s odbornou před­náškou. Veřejné jednám,.-které pořá­dající země’-nemusí uspořádat, v Praze bude a má vždy specializované téma. “ V -Praze -je jím Svařovaní zařízeni pro elektrárny s 22 referáty předem, vyda­nými, takže je ve třech skupinách shr­nou 'tři zpravodajové, aby' zbylo co néjvíce. času na diskusi ' / - • Z tohoto .stručného . přehledu o čin­nosti IIW nejlépe vidíme, (jak mnoho­značný význam má v angličtině 1 fianč­­tině slovo Institute. Nejde v tomto případě o žádný, ústav, nýbež o Insti­tuci, která bude i nám tím prospěš­nější a užitečnější, čím více se v ni .uplatníme.;'’1 ’ ’ 1'1 ‘ i' < 4 J 1 ' ’

Next