Technický Týdenik, červenec-prosinec 1968 (XVI/27-52)

1968-07-02 / No. 27

technický týdeník :@j V PRAZE 2. ČERVENCE 1968 ■ ROČNÍK XVI Ü CENA 1 KČS SVĚTOVÝ ODBORNÝ TISK věnoval mimořc Jný zájem vývoji a výsledkům systému automatického programování s dálkovým pře­nosem dat. Je dílem odborníků Továren strojírenské techniky. AUTO­­PROG byl jako světová novinka poprvé předveden na IX. BVM v Brně — samočinný počítač Datasaab v brněnské technice byl dálnopisně propojen s výstavištěm a posílal tam obratem podklady pro programové řízení vystavovaných strojů. TST totéž letos předve­dou i na lipském veletrhu, a to opět pomocí Datasaab D 21, který je nasazen ve výpočetním středisku pražského Armabetonu. Odborný nebo obchodní zájemce v Lipsku projeví přání, udá rozměry součás­tek a takřka okamžitě mu Praha vyšle podklady pro programové řízení stroje. TST hodlají zřídit pro vlastní potřebu tři výpočetní stře­diska (pravděpodobně v Praze, Kuřími a v Gottwaldově) a v nich automaticky programovat s dálkovým přenosem dat i pro vlastní potřebí. Zahájeni filatelistické výstavy v Pra­ze bylo slavnostní. Zúčastnil se ho i italský vědec a generál Umberto No­bile, jehož výprava vzducholodí k se­vernímu pólu se stala legendární. PRAGA 88 bude největší výsta­vou poštovních známek, která se kdy na světě konala, jak co do rozsahu (zabere celý Sjez­dový palác, nepoškozenou Část Sportovní haly a nově postave­né pavilóny v Parku kultury a oddechu Julia Fučíka, jakož i Výstavní síň U hybernů na náměstí Republiky), tak do počtu a hodnoty vystavených známek, které budou pojištěny celkem na dvě miliardy Kčs. I neíilateltsté si přijdou ná­vštěvou této výstavy na své. Technici všech odvětví najdou tu ve speciálních sbírkách různé dopravní prostředky vše­ho druhu a všech dob, stavby všeho druhu, mosty, přehrady, dálnice atd. Otiskujeme jako ukázku vyobrazení mostu na nizozemské poštovní známce. Začala diskuse o odborech Ve dnech 18. až 20. června sledovala se zá­jmem nejen odborová veřejnost, ale také ostat­ní složkv naší společnosti jednání celostátní porady delegátů základních organizací ROH, již svolala 1'Jstřední rada odborů do Prahy. Ta­ké odbory jako nejmasovější organizace v zemi byly poplatný kultu osobnosti a snad nejvíce utrpěly deformací padesátých let na svém pro­gramu, a tím i na popularitě mezi pracujícími. Postupně ztrácely programovou náplň, kterou jim dala Květnová revoluce r. 1945 a úno­rové vítězství v roce 1948. Stalo se tak v dů­sledku mylného chápán! odborové práce v rám­ci socialistické společnosti Péče o člověka a jeho potřeby byla odkázána na poslední místo a do popředí přišly úkoly, které měly vlastně plnit různé státní organizace. Kdo smýšlel ji­nak, byl osočován z revizionismu, trockismu, buržoazního nacionalismu apod. Šlo o dlouho­dobý proces, který vtiskl určitý negativní ráz 1 odborové prácí, stylu činnosti funkcionářů a odborových pracovníků. K deformaci došlo prá­vě v organizaci, jejíž funkcionáři i aparát mají v pravém slova smyslu denně řešit různé si­tuace v závodech, na schůzích a poradách, ře­šit je na místě a soustavně se ucházet o dů­věru členstva. Dosud se diskutovalo jenom o dílčích pro­blémech, které vyvolalo toto neblahé dědictví. Proto nutno uvítat celostátní poradu, která mohla diskutovat stanoviska k otázkám odbo­rového hnutí v celé jeho síří. Nebylo však je­jím úkolem, aby je řešila, ale měla otevřít dis­kusi, která má probíhat až do všeodborového sjezdu. Nemohli jsme čekat zázraky a konečná stanoviska. Vždyť deformace dvaceti let nelze odstranil švihnutím kouzelného proutku. V sou­časné době, jde o proces sjednocování na zá­kladě výměny názorů někdy i značně proti­chůdných, o vyslovení stanovisek k programu a cílům. Samozřejmě i o věcnou kritiku minu­losti, v níž bezhlavě nezavrhneme vše, co tisí­ce poctivých funkcionářů, kteří se mnohdy stá­vali i obětmi kultu, vybudovalo. PORADA SPLNILA POSLÁNI Přinesla mnoho námětů a vyjasnila některé ze základních problémů. Jasně se zdůraznilo, že pracující budou střežit nejen jednotu své organizace, ale že také nepřipustí jakýkoliv zvrat od socialistické výstavby země. V tom smyslu se porada jednomyslně postavila za akčni program Komunistické strany Českoslo­venska. Diskuse byla živá a bezprostřední. Při­pomínala doby, kdy se mohl vyslovit názor, aniž by byl jeho nositel považován za protiv­níka. Díky za to, že už jsou tyto časy za námi a že diskusní příspěvky se již nepřipravují de­legátům v sekretariátech. Dříve nebyla velká nálada ani diskutovat. Nyní je tomu naopak. Svědčí o tom fakt, že se do diskuse přihlásili 183 delegáti. Mluvilo se k věci a někdy i bez papíru, i když se leckdy dostatečně nezvážilc slovo, nepůsobilo to rušivě. Každý věděl, že jde o proces sjednocování a že žádný názoi nelze zamítnout diktátem a direktivním naří­zením. KAM MÍŘILA KRITIKA Jednání připomínalo jakousi mozaiku problé­mů. Vždyť dvacet let deformací zapůsobilo ne­jen na obsah, ale také na charakter práce, formy a organizaci odborové činnosti. Proto se tak živě diskutovalo o náplni a úkolech od­borů, o jejich vztahu ke KSČ a Národní fron­tě, mluvilo se proti poručníkování a vedení za ručičku, volalo se po zdůraznění funkce a vý­znamu svazů, po federalizaci. Největší kritiku shromáždění si snad odnesly všeodborové or­gány, především krajské odborové rady, jež mají být podle názorů některých delegátů zru­šeny. Spatřují v nich zbytečný mezičlánek. Ale ani Ostřední rada odborů neušla kritice. 1 na její adresu byl vysloven požadavek, aby se změnila v Ústřední radu odborových svazů, čímž by se vyjádřil význam svazové činnosti. Je samozřejmé, že otázka organizace našich odborů zůstane otevřena tak dlouho, dokud ne­budou ustanoveny příslušné orgány státní a ná­rodní správy. Přesto však nutno zdůraznit, že se odborová organizace opět vrátí k systému svazů, do období před 50tými lety, kdy došlo i k nezdravému slučování svazů zcela admi­nistrativní cestou a naopak se preferovala vše­­odborová linie, která se brzy ukázala jako po­chybená, poněvadž se nemohly řešit speciální problémy různých oborů. To byl jeden ze zá­kladů deformace. Ovšem i problém svazů a specializace je slo­žitý. Specializace nesmí znamenat atomizaci tříštění sil. Mohou se sice obnovovat velké tra­diční celky, ale nelze vytvářet svazy z jedno­tlivých profesí (strojvůdci, konstruktéři apod.). Dílčí problémy se mohou uplatnit ve svazech formou sekcí: se značnou pravomocí, ale, y pod­statě je třeba dodržovat zásadu ..Jeden závod, jedna odborová organizace“. Chceme-li odstra­nit chyby minulosti, nenapravíme je tím. žs budeme dělat chyby nové. Demokratizace není jenom svoboda jednání', ale také odpovědnost za to, jak a kde ji uplatníme, KOLEM KÁDRŮ Na pořadí diskuse nejen na konferenci, ale také v závodech byla a )e otázka funkcionář­ských kádrů a placeného aparátu. Je to p; o­­blém základní. Má-li odborová organizace spl­nit náročné úkoly, musí mít schopné funkcio­náře a aparát. O tom se právem mnoho mluví. Vedle dobrých názorů dochází i k přestřel­kům, k podceňování práce lidí, kteří dobrovol­ně vykonávají své funkce. Chceme mít nejen funkcionáře, kteří jsou schopní, ale kteří mají také důvěru členstva Schopni funkcionáři to jsou nejen vzdělaní, ale také zkušeni, kteří vy­rostli z řad členů, získali určité zkušeno-ti, l l Pokračování na str. 3j Naděje vkládané dlouhá léta do jednokolcjnico­­vých drah přinášejí však obvykle zklamání. tf

Next