Technický Týdenik, červenec-prosinec 1968 (XVI/27-52)
1968-07-02 / No. 27
technický týdeník :@j V PRAZE 2. ČERVENCE 1968 ■ ROČNÍK XVI Ü CENA 1 KČS SVĚTOVÝ ODBORNÝ TISK věnoval mimořc Jný zájem vývoji a výsledkům systému automatického programování s dálkovým přenosem dat. Je dílem odborníků Továren strojírenské techniky. AUTOPROG byl jako světová novinka poprvé předveden na IX. BVM v Brně — samočinný počítač Datasaab v brněnské technice byl dálnopisně propojen s výstavištěm a posílal tam obratem podklady pro programové řízení vystavovaných strojů. TST totéž letos předvedou i na lipském veletrhu, a to opět pomocí Datasaab D 21, který je nasazen ve výpočetním středisku pražského Armabetonu. Odborný nebo obchodní zájemce v Lipsku projeví přání, udá rozměry součástek a takřka okamžitě mu Praha vyšle podklady pro programové řízení stroje. TST hodlají zřídit pro vlastní potřebu tři výpočetní střediska (pravděpodobně v Praze, Kuřími a v Gottwaldově) a v nich automaticky programovat s dálkovým přenosem dat i pro vlastní potřebí. Zahájeni filatelistické výstavy v Praze bylo slavnostní. Zúčastnil se ho i italský vědec a generál Umberto Nobile, jehož výprava vzducholodí k severnímu pólu se stala legendární. PRAGA 88 bude největší výstavou poštovních známek, která se kdy na světě konala, jak co do rozsahu (zabere celý Sjezdový palác, nepoškozenou Část Sportovní haly a nově postavené pavilóny v Parku kultury a oddechu Julia Fučíka, jakož i Výstavní síň U hybernů na náměstí Republiky), tak do počtu a hodnoty vystavených známek, které budou pojištěny celkem na dvě miliardy Kčs. I neíilateltsté si přijdou návštěvou této výstavy na své. Technici všech odvětví najdou tu ve speciálních sbírkách různé dopravní prostředky všeho druhu a všech dob, stavby všeho druhu, mosty, přehrady, dálnice atd. Otiskujeme jako ukázku vyobrazení mostu na nizozemské poštovní známce. Začala diskuse o odborech Ve dnech 18. až 20. června sledovala se zájmem nejen odborová veřejnost, ale také ostatní složkv naší společnosti jednání celostátní porady delegátů základních organizací ROH, již svolala 1'Jstřední rada odborů do Prahy. Také odbory jako nejmasovější organizace v zemi byly poplatný kultu osobnosti a snad nejvíce utrpěly deformací padesátých let na svém programu, a tím i na popularitě mezi pracujícími. Postupně ztrácely programovou náplň, kterou jim dala Květnová revoluce r. 1945 a únorové vítězství v roce 1948. Stalo se tak v důsledku mylného chápán! odborové práce v rámci socialistické společnosti Péče o člověka a jeho potřeby byla odkázána na poslední místo a do popředí přišly úkoly, které měly vlastně plnit různé státní organizace. Kdo smýšlel jinak, byl osočován z revizionismu, trockismu, buržoazního nacionalismu apod. Šlo o dlouhodobý proces, který vtiskl určitý negativní ráz 1 odborové prácí, stylu činnosti funkcionářů a odborových pracovníků. K deformaci došlo právě v organizaci, jejíž funkcionáři i aparát mají v pravém slova smyslu denně řešit různé situace v závodech, na schůzích a poradách, řešit je na místě a soustavně se ucházet o důvěru členstva. Dosud se diskutovalo jenom o dílčích problémech, které vyvolalo toto neblahé dědictví. Proto nutno uvítat celostátní poradu, která mohla diskutovat stanoviska k otázkám odborového hnutí v celé jeho síří. Nebylo však jejím úkolem, aby je řešila, ale měla otevřít diskusi, která má probíhat až do všeodborového sjezdu. Nemohli jsme čekat zázraky a konečná stanoviska. Vždyť deformace dvaceti let nelze odstranil švihnutím kouzelného proutku. V současné době, jde o proces sjednocování na základě výměny názorů někdy i značně protichůdných, o vyslovení stanovisek k programu a cílům. Samozřejmě i o věcnou kritiku minulosti, v níž bezhlavě nezavrhneme vše, co tisíce poctivých funkcionářů, kteří se mnohdy stávali i obětmi kultu, vybudovalo. PORADA SPLNILA POSLÁNI Přinesla mnoho námětů a vyjasnila některé ze základních problémů. Jasně se zdůraznilo, že pracující budou střežit nejen jednotu své organizace, ale že také nepřipustí jakýkoliv zvrat od socialistické výstavby země. V tom smyslu se porada jednomyslně postavila za akčni program Komunistické strany Československa. Diskuse byla živá a bezprostřední. Připomínala doby, kdy se mohl vyslovit názor, aniž by byl jeho nositel považován za protivníka. Díky za to, že už jsou tyto časy za námi a že diskusní příspěvky se již nepřipravují delegátům v sekretariátech. Dříve nebyla velká nálada ani diskutovat. Nyní je tomu naopak. Svědčí o tom fakt, že se do diskuse přihlásili 183 delegáti. Mluvilo se k věci a někdy i bez papíru, i když se leckdy dostatečně nezvážilc slovo, nepůsobilo to rušivě. Každý věděl, že jde o proces sjednocování a že žádný názoi nelze zamítnout diktátem a direktivním nařízením. KAM MÍŘILA KRITIKA Jednání připomínalo jakousi mozaiku problémů. Vždyť dvacet let deformací zapůsobilo nejen na obsah, ale také na charakter práce, formy a organizaci odborové činnosti. Proto se tak živě diskutovalo o náplni a úkolech odborů, o jejich vztahu ke KSČ a Národní frontě, mluvilo se proti poručníkování a vedení za ručičku, volalo se po zdůraznění funkce a významu svazů, po federalizaci. Největší kritiku shromáždění si snad odnesly všeodborové orgány, především krajské odborové rady, jež mají být podle názorů některých delegátů zrušeny. Spatřují v nich zbytečný mezičlánek. Ale ani Ostřední rada odborů neušla kritice. 1 na její adresu byl vysloven požadavek, aby se změnila v Ústřední radu odborových svazů, čímž by se vyjádřil význam svazové činnosti. Je samozřejmé, že otázka organizace našich odborů zůstane otevřena tak dlouho, dokud nebudou ustanoveny příslušné orgány státní a národní správy. Přesto však nutno zdůraznit, že se odborová organizace opět vrátí k systému svazů, do období před 50tými lety, kdy došlo i k nezdravému slučování svazů zcela administrativní cestou a naopak se preferovala všeodborová linie, která se brzy ukázala jako pochybená, poněvadž se nemohly řešit speciální problémy různých oborů. To byl jeden ze základů deformace. Ovšem i problém svazů a specializace je složitý. Specializace nesmí znamenat atomizaci tříštění sil. Mohou se sice obnovovat velké tradiční celky, ale nelze vytvářet svazy z jednotlivých profesí (strojvůdci, konstruktéři apod.). Dílčí problémy se mohou uplatnit ve svazech formou sekcí: se značnou pravomocí, ale, y podstatě je třeba dodržovat zásadu ..Jeden závod, jedna odborová organizace“. Chceme-li odstranit chyby minulosti, nenapravíme je tím. žs budeme dělat chyby nové. Demokratizace není jenom svoboda jednání', ale také odpovědnost za to, jak a kde ji uplatníme, KOLEM KÁDRŮ Na pořadí diskuse nejen na konferenci, ale také v závodech byla a )e otázka funkcionářských kádrů a placeného aparátu. Je to p; oblém základní. Má-li odborová organizace splnit náročné úkoly, musí mít schopné funkcionáře a aparát. O tom se právem mnoho mluví. Vedle dobrých názorů dochází i k přestřelkům, k podceňování práce lidí, kteří dobrovolně vykonávají své funkce. Chceme mít nejen funkcionáře, kteří jsou schopní, ale kteří mají také důvěru členstva Schopni funkcionáři to jsou nejen vzdělaní, ale také zkušeni, kteří vyrostli z řad členů, získali určité zkušeno-ti, l l Pokračování na str. 3j Naděje vkládané dlouhá léta do jednokolcjnicových drah přinášejí však obvykle zklamání. tf