Technický Týdenik, leden-červen 1969 (XVII/1-25)

1969-01-07 / No. 1

technický týdeník : g V PRAZE 7. LEDNA 1969 ■ ROČNÍK XVII ■ CENA 1 KČS EKONOMIKA do P°Předí Při vstupu do nového roku lidé bilancují, ale hlavné sl dělají předsevzetí, mají reálné i méně reálné tužby. V životě vysoce organi­zované společnosti však platí, že jsou pro ni určující zákonitosti jejího pohybu, kterému se nelze vyhnout. Jen zvážení ekonomických mož­ností a sil ukazuje, jak dál v rozvoji výrob­ních sil, jak vytvářet materiální zdroje ve prospěch lidu. Mohou být mnohé impulsy, jak se dostat 1 v nadstavbě společnosti, v jejím řízení a ve vztazích mezi lidmi kupředu. Ale jako politika Je neoddělitelná od ekonomiky, tak i ekono­mika je neodlučitelná od politikyI Prosincové plénum Ov KSČ nemohlo jinak než znovu nastolit do první stati své rezoluce, že eko­nomickou politiku považovala strana v celém období výstavby socialismu za neoddělitelnou součást své politiky. Hospodářský rozvoj se dostává do popředí zájmu zejména nyní, kdy se velmi zkompliko­vala ekonomická situace. A co navíc, soustava řízení se dostává k nejnáročnější etapě své realizace. Jsou tu již mnohé poznatky z do­savadního uplatňování prvků ekonomické re­formy. Nelze čekat, že ekonomická reforma bude cílit ke kýženému výsledku tím, že si ji bude každý podnik, obor a kolektiv uplatňovat a vykládat po svém. V obecném resultátu má dát aktivní saldo ve zvyšování efektivnosti národního hospodářství. Ale k němu se zřejmě dostaneme po vlnách vzestupu i poklesu, po­kroku i retardace. Plnému uvedení ekonomické reformy do života by mělo všude předcházet vědomí, že vzniknou mnohde tvrdší podmínky, že se narazí na konfliktní situace rozporu mezi neefektivními poměry a potřebami hospodář­ství. Reforma se nemůže rozvinout proto, že se ustupovalo od zásady rovného postaveni pod­niků vůči společnosti. Připustila a připouští se nadměrná diferenciace ekonomických ná­strojů, vyžadují se subjektivní zásahy, a tak se daří v nové formě starým principům ří­zení. Pokud bude ekonomický dopad podoben „do­padu do polštáře“, pak se z etapy změkčo­vání ekonomických nástrojů nedostaneme. Proto hlasy pro pokračování ekonomické re­formy jako součásti polednové linie jí mnoho nepomohou, když nebude odvaha podporovat efektivní práci a zatlaěovat neefektivní vý­robu. Dá se navázat na pozitivní rysy, které doká­zaly životaschopnost nové soustavy, jako bylo úsilí o obnovení dynamiky hospodářství, ná­znaky pružnosti a socialistické podnikavosti. Nicméně ekonomická soustava zatím ne­mohla pomoci k obnovení rovnováhy národní­ho hospodářství; není ani dopracována, její přechod není ani zvládnut a mnohde pocho­pen. Spoléhat jen na překotné zavádění výhod soustavy a nedbat na jiné, i nepopulární prv­ky, by znamenalo podkopávat důvěru v její existenci dříve, než by začala nabírat dech. Materiální výhody nemohou být jakousi „zá­lohou důvěry“ k nové soustavě, ale teprve jejím výsledkem. Hospodářská politika pro rok 1969 směřuje k tomu, co patří k dlouhodobým cílům, tedy celkově konsolidovat národní hospodářství, ob­novit ekonomickou rovnováhu a plnit záměry v rozvoji životní úrovně. Plnější uspokojování potřeb pracujících je nejen cílem, ale i rozho­dujícím impulsem dalšího hospodářského roz­voje. Tomu slouží dohoda vlády a ÜRO k otáz­kám životní úrovně, vycházející z předpokladů růstu zdrojů. Naše soustava bude tedy zaváděna při prů­vodních jevech zvyšování ekonomického tlaku vůči podnikům, zdaňování zisku, zpřísnění měnové a úvěrové politiky, zahraničního ob­chodu a devizového hospodářství. Ekonomická reforma by měla být již hybnou pákou v dal­ším perspektivním programu hospodářství. Začne se pracovat na návrhu konsolidačního programu do roku 1975, který by měl dát so­lidní a reálný komplexní výhled. Zahrne zá­kladní orientaci hospodářské politiky, struk­turální změny, komplexní řešení bytového problému, koncepci finanční a úvěrové poli­tiky, příjmů a cen. Již dnes však ekonomická soustava potře­buje určité volnější klima přímo v podniku. Podniky by se měly stát organizacemi s plnou ekonomickou odpovědností, měly by dostat do svých rukou samostatné podnikání v rámci hospodářské politiky státu a jeho regulačního usměrňováni. Takto pojímané postavení pod­niků nemůže zůstat Izolováno od přímého zájmu a spoluodpovědnosti kolektivu za pod­nikání. Proto se počítá s řešením podnikových rad pracujících jako jedné z hlavních podmí­nek celkového uspořádání podnikatelských vztahů v socialistickém hospodářství. Bez toho by totiž nebylo možné získat pracující k pod­poře i účasti na hospodářské politice. A to k účasti aktivní, na tvorbě a realizaci této politiky. Do nových poměrů neomezované polednové politiky patří zlepšování vztahů mezi lidmi ve výrobní a ekonomické činnosti a příznivé ovzduší spolupráce mezi dělníky, hospodář­skými pracovníky a technickou inteligencí. Do toho spadá nově chápaná péče o talenty, sta­rost o hmotné i společenské oceňování vyni­kající práce organizátorů výroby, výzkumných pracovníků, techniků a schopných kvalifiko­vaných dělníků. Demokratizaci řízení v tom pravém slova smyslu není nic cizejšího než snižování auto­rity vedoucích pracovníků, a proto každé anar­­chizujícl prvky by byly škodlivé celému pro­cesu ekonomické reformy. Naopak, je třeba posilovat pozice vedoucích v jejich rozhodo­vacích pravomocech. Podpořit společenskou roli vedoucích pracovníků, podepřít Jejich an­gažovanost při realizaci výsledků vědy, tech­niky a výzkumu a zavádění nové soustavy do vnitropodnikového řízení. Jen podstatné zvýšení aktivity podnikových kolektivů a jejich odpovědnosti za vyšší efek­tivnost výroby naplní novou ekonomickou po­litiku činem, dá zpětně našemu polednovému vývoji záruky v lepší životní úrovni pracu­­jícíchj Americký příběh Před Frankem Barmanem, Jgmesem Lovel­­lem a Billem Andersem se kolem Měsíce a na něm proháněli četní hrdinové — fan­tastických příběhů. Na křídlech hladových orlů tam letěl Alexandr Makedonský a na nebeských tělesech se po pozemské kata­strofě zachránili i obyvatelé bájné Atlanti­dy. „Zaopatři povoz nebo loď přizpůsobenou nebeskému prostoru,“ píše fan Kepler Ga­lileo Galildmu, „pak se naleznou již lidé, které ani ty daleké pustiny nebe neod­straší.“ Ti lidé se našli. Povozem jim byla kos­mická kabina Apollo 8, a vesmírné pustiny je ve dnech 21 až 27. prosince 1968 vskut­ku neodradily. A tak se poprvé člověk do­stal tváří v tvář měsíční kouli, která je po věky cílem výprav odvážného lidského du­cha do hlubin vesmírných dálek. První krok k tomu učinil furij Gagarin a Frank Bor man, James Lovell a Bill Anders jej k dru­žici Země mnohonásobně protáhli. Není na světě výkonu velkolepějšího, než byl právě let ze Země, lOkrát kolem Měsíce a zpět. Člověk našeho století, tak přesyce­ný zprávami o epochálních vynálezech a objevech posledních let, je udiven skvělou organizací tohoto kosmického produktu a jistotou, s jakou se uskutečnil, fe to nespor­ně dílo kolektivnější než jakékoli jiné. Stá­le více lidí na světě se nyní zabývá kos­mickou vědou a technikou, stále více se věda a technika stávají silou, která žene lidstvo vpřed. Dnes si kolem Měsíce jen lé­táme, zítra na něm však přistaneme a po­zítří jej přebudujeme v přestupní stanicí do blízkého i vzdáleného vesmíru. Americký příběh legendární trojice za­stínil všechny, které člověk vybájil za pět tisíc let své kulturní existence. Naplnil úspěchem úsilí lidského ducha pronikat stále dál mimo kolébku lidstva. Naše sto­letí se tak výrazně zapsalo do dějin lidské­ho pokroku v oboru, po němž jednou ne­sporně dostane své jméno. JOSEF DVORAK TRI AMERIČTÍ KOSMONAUTI* dne* úl legendárni postavy našeho kosmického věku. pořídili na svém Irtu knlnm Měsíce leleviini a filmové záznamy povrchu Měsíce okénkem lodi z výšky asi 240 km. Fotografové |e zachytili z obrazovek televizorů při přímém přenosu 24. orosiace 1988 v různých Částech světa. Sof mek, který otiskujeme, ja z Londýna. MĚSÍČNÍ LOĎ Apollo 8 na oběžné dráze ve vzdálenosti £0 mil od povrchu Měsíce. Tak to znázornil umělec ještě před startem první kosmické lodi s lidskou posádkou při obletu družice Země. Skutečnost je ovšem ještě fantastičtější, protože je — skutečností. Kosmonauti Frank Borman, James Lovell a Bili Anders byli prvními, kteří se na Měsíc podívali z tak nepatrné vzdálenosti. Dne 21. prosince 1968 opustili Zemi, obiétli lOkrát Měsíc a 27. prosince se šťastně vrátili. _____ VELITEL LODI Apollo 8 Frank Borman (vlevo) a james Lovell pozdravuji posádku le­tadlové lodi Yorktown v Tichém oceáno v oblasti Havajských ostrovů po půldruhé ho­dině po přistáni na mořské hladině. PRVNÍ LIDÉ, kteří obiétli Měsíc a vrátili se k Zemi (zleva): james Lovell, Bill Anders a Frank Borman.

Next