Technický Týdenik, červenec-prosinec 1971 (XIX/27-52)

1971-07-06 / No. 27

Za pokrok se platí i životy TRAGICKÝ ZÁVĚR SOJUZU 11 NE­ZMENŠIL JEHO VÝZNAM - ZMĚNÍ SE TECHNICKÁ KONCEPCE ORBI­TÁLNÍCH STANIC NEJBLIZŠi BU­DOUCNOSTI? Prvni Část dlouhodobého experi­mentu s prvni orbitální stanici skonCila bohužel jinak, než jsme očekávali. V okamžiku, kdy přiná­šela posádka Sojuzu 11 — pod­plukovník G. T. Dobrovolskij, pa­lubní inženýr V. N. Volkov a inže­­nýr-výzkumiiík V. I. Pacajev — na Zemi své zkušenosti, zahynula tragickou ranou osudu. Mnoho vý­sledků jejich čtyřiadvacetidenní práce na oběžné dráze však zůstá­vá. Saljut krouží nadále okolo Zemé, připraven přijmout další kosmonauty na svou palubu. Ti s sebou přivezou přístroje, zahájí nové pokusy a budou pokračovat v práci, kterou jejich předchůdci opustili. Nikdo dnes nemůže říci, kolik pracovních cyklů bude mo­ci Saljut absolvovat, než skončí definitivně svou úlohu. Připomeňme si znovu, žp Saljut byl úmyslně nazván experi­­m e n t á 1 n í orbitální stanici. Do­savadní práce na něm měla cha­rakter především inženýrský a prověřovací. Četné pokusy vědec­ké — bylo jich na sto čtyřicet — směřovaly rovněž především k zís­kávání zkušeností, výsledků pozo­rování se bude využívat zejména k vypracování metodiky dalších pozorování. Řekněme si již dnes, aniž budeme čekat na vědecké publikace, že všechny tyto úlohy posádka Sojuzu 11 skutečně splni­la a že vědci na Zemi budou mít dlouho plné ruce práce, než z ex­perimentů vytěží vše, co z nich vytěžit lze. Není nadsázkou tvrdit, že ještě žádná dosavadní stanice kroužící kolem Země před Salju­­tem toho pro vědu a techniku ne­přinesla tolik jako Saljut. Nebudeme sa znovu vracet ke konkrétní náplni práce prováděné na Saljutu; o turn jsme psali v tomto časopise dříve a mnoho četli i v denním tisku. Podívejme se raději na dvojici Sojuz—Saljut z poněkud obecnějšího hlediska Především musíme vyzvednout komplexnost uvedené soustavy. Saljut se plně osvědčil jako kos­mické obvdlí nového typu a o So­juzu lze říci, že se osvědčil jako obytný a někdy i pracovní „do­plněk" Saljutu. Dohromady vytvo­řila obě spojená tělesa výbornou komplexní jednotku vyššího řádů. Vzpomeneme-li si na předcháze­jící dílčí úspěch Sojuzu 10, vytu­šíme jako milovníci techniky ně­které obtíže při vzájemném spojo­vání obou těles, vyplývající z je­jich značného váhového poměru, a tedy i z velkých setrvačných hmot; zároveň však vidíme, že cvičená posádka ie plně schopna spojit na oběžné dráze i tak hmot­ná tělesa, jaká do té doby v kos­mu neměla dosud obdoby. To nás přivádí na myšlenku, ja­ké asi budou některé závěry tech­nického charakteru, k nimž se dojde na základě provedených technických experimentů. Podle zpráv probíhaly navigační i pohy­bové operace na oběžné dráze vý­borně. Súustava Sojuz—Saljut se ukázala jako snadno ovladatelná a schopná dokonce i tak jemných pohybů, jakých bylo třeba k přes­nému nastavení vybraných nebes­kých objektů do zorného pole dalekuhledu, který byl umístěn vně kabiny. Stejně tak jsme zazname­nali, že se počítá s vysokou bez­pečností letu, při havárii bylo možno vnitřní prostor rozdělit na několik hermeticky oddělených dílů a mnoho technických životně důležitých zařízení bylo zdvojeno, protože i Sojuz byl existenčně sa­mostatnou jednotkou. Na televiz­ních snímcích jsme viděli i to, žp v krajní nutnosti bylo možno Saljut opustit ve skafandru „okli­kou“ přes volný kosmický prostor. Elektrická a spojová soustava by­la sice jednotná, ale i tu bylo možno podle potřeby rozdělit do dvou samostatných okruhů. Chybě­lo snad jen jedno: možnost použí­vat Sojuzu k cestě na stanici a zpět několikrát. Tím se dostáváme k otázce do­pravních lodí, které v budoucnos­ti nepochybně dojdou zásadních konstrukčních změn, takže o lo­dích Sojuz budeme jednou hovořit jako o dopravních kosmických prostředcích první generace. Eko­nomická situace i operativnost si totiž na tomto poli vynutí další vývoj. Budoucnost patří nesporně raketoplánům, jakýmsi „křížen­cům“ dosavadních kosmických lo­dí s nadzvukovými letadly. Ideál­ní by totiž bylo, kdyby posádka mohla startovat z libovolného le­tiště a na podobném letišti při­stát. To ovšem předpokládá ma­­névrovatclnost dopravní lodi v zem­ské atmosféře. Ekonomové by však nejraději uvítali její několi­kanásobnou použitelnost k dalším a dalším letům. Z nynějších do­pravních prostředků zbude nako­nec jen návratová kabina, zatím­co nosná raketa a servisní část jsou nenávratně ztraceny. Uvede­né raketoplány budou zřejmě do­pravními kosmickými prostředky další generace. NA 2. STRANĚ Interkosmos zasedal v Praze Od 7. do 12. června se konalo v Praze páté výroční zasedání vědců a specialistů socialistických států, kte­ří ve Stálé pracovní skupině pro kos­mickou fyziku spolupracují v progra­­řmu Interkosmos na výzkumu a využi­tí kosmického prostoru pro mírové účely. Porady se zúčastnili předsta­vitelé Bulharska, Československa, Maďarska, NDR, Polska, Rumunska a Sovětského svazu. V době mezi zase­dáními pracovní skupiny byly vypuš­těny družice Interkosmos 3 a Inter­­kosmos 4 a geofyzikální raketa Ver­tikál 1 s aparaturou zhotovenou v ně­kolika socialistických státech. Byl ta­ké proveden další výzkum kosmické­ho prostoru kolem Země s použitím pozemních prostředků.- Stejně úspěš­ně probíhá příprava vědeckých expe­rimentů určených k realizaci v lé­tech 1971—1972. Na poradě byl také upřesněn program společného výzku­mu kosmického prostoru pro příští léta. Zahrnuje jak přímé kosmické experimenty za použití umělých dru­žic Země a- výzkumných raket, tak průvodní pozemská pozorování a teo­retické práce. lva) KOSMICKÁ STANICE SALJUT SSSR, i niž by se mohly podle ne­aficiélnfch zpráv spojit ještě tři kosmické lodi Sojuz stejného typu jako Sojuz 10 se třemi kosmonauty vypuštěný letos v dubnu. PRO DŮSLEDNOU účelnou che­mizaci zemědělství vytváří náš průmysl dobré podmínky. Záběr je z výroby močoviny v Dusíkár­­nách v Šale. Snímek vpravo za­chytil pohled na provoz pyrolýzy benzínu a plynů ve Slovnaftu v Bratislavě-Vlčím hrdle. Posled­ním je záběr z laboratoří Urxo­­vých závodů ve Valašském Mezi­říčí. a -71 NA 1 KČS INCHEBA , jak potvrdil průběh letošního mezinárodního chemického veletrhu v Bratislavě, předčil v mnoha směrech všechna očekávání. V posledním týdnu června tu 230 do­mácích a 93 zahraničních vystavovatelů, z toho 36 ze zemí RVHP, podalo přesvědčivý důkaz o prudkém rozvoji výroby chemického průmyslu jak v zahraničí, tak u nás, a to i v mě­řicích a laboratorních přístrojích. Mnohé z exponátů jsou novinkami vynikající úrovně. Návštěvníci veletrhu se sezná­mili se vším, co se již vyrábí nebo v nejbližší době bude vyrábět a čeho sami mohou ve svém oboru využít. Šťastnou byla myšlenka pozvat k účasti výzkumné ústavy a některé katedry vysokých škol. Ty konkrétními výsledky své práce ukázaly, jak vydatně přispívají k rozvoji chemie. 27 DVACET LET ÚŘADU PRO NORMALIZACI 0 vyšší jakost, bezpečnost a hospodárnost Rřed 20 lety vyšlo vládní nařízení č. 45/51 Sb„ kterým vláda Českoslo­venské republiky ustavila tehdejší Úřad pro normalizaci a vytvořila tak nezbytné předpoklady socialistické normalizace, v ČSSR.' Normalizační činnost .existuje v na­šem státě již dobrýqh 50 let, ale teprve po vzniku 'Úřadu prp .normali­zaci jako centrálního orgánu začgla se normalizace, rozvíjet jednotně. Zásada vyhlášená1 v úvodu zmíně­ného vládního nařízení — že nor­malizační činnost je třeba usměrňovat tak, aby technické normy všech stup­ňů přispívaly ke zvyšování produkti­vity práce, jakosti,, hospodárnosti a bezpečnosti veškeré hospodářské čin­nosti — platí pro normalizaci a práci Úřadu pro normalizaci a měření do­dnes. Za uplynulých 20 let se organizace a metody normalizační práce v ČSSR přizpůsobily rozvoji národního hos­podářství. Její výsledky lze měřit různě. Třeba i tím, že počet 2600 ČSN v roce 1950 se dnes zvýšil na více než 12 000 státních, 8000 oborových a desetitisíce podnikových technic­kých norem. K velkému rozmachu došlo též v mezinárodní normalizační spolu­práci. Úřad pro normalizací a měření se podílí nejen na činnosti organi­žací zaměřených na technickou nor­malizaci (ISO, IEC, CEE), ale účastní se i práce na normalizačních úkolech v dalších jiných mezinárodních or­ganizacích, jako např. v Evropské hospodářské komisi apod. Pro Československo je pochopitelně především významná normalizační spolupráce v RVHP. Zde — mimo jiné — již po 10 let půs.obí Stálá komise RVHP pro normalizaci se sídlem v Moskvě, která připravuje významná normalizační doporučení. V poslední době pracuje zejména na nejúčelněj­ším způsobu urychleného sjednocení technických norem, technických před­pisů a jiných nařízení (týkajících se bezpečnosti, hygieny a měření) ve všech členských zemích RVHP, aby se v nejkratší době dosáhlo co nejefek­tivnějších řešení usnadňujících ob­chodní kooperaci-a-integrační snahy. Na cestě za sledovaným cílem při­bíral ÚNM v průběhu 20 let řízení dalších činností, které ve spojení s technickou normalizací umocňují jeho působení v čs. hospodářství. Je to především řízení státního zkušebnictví. Zkušebny při hodnocení a schvalování výrobků přihlížejí 1 k technickým normám a působí také na zvyšování technické úrovně no­rem. Zkušebny mohou prosazovat po­slání normalizace s větším důrazem (i ekonomickým postihem) než ostat­ní účastníci normalizačního řízení. V ČSSR pracuje celkem 39 státních zkušeben asi s 1200 pracovníky. Jejich hodnocení podléhá dnes na 10 °/o vý­robků. Další posilou činnosti ÚNM se stalo řízení čs. měrové služby od r. 1959 (vlád. nař. č. 3/1959 Sb.). Hlavním úkolem státní metrologie je přispět maximálpě k vysoké tech­nické úrovni výroby a vytvářet pod­mínky trvalé jakostní výroby posky­továním kvalifikovaných odborných služeb při měření ve výrobním pro­cesu i ve zkušebnách a uplatňováním zásadního vlivu na jakost našich i dovážených měřících přístrojů, za­řízení apod. Charakter státní metrologie před­pokládá takový systém činnosti, ří­zení a organizace, který ve svém souhrnu zabezpečuje celostátní použí­vání soustavy měrových jednotek, především zákonných. Toho lze do­sáhnout důsledným dodržováním sy­stému jednotné státní etalonáže, jednotnou vědeckovýzkumnou základ­nou (Československý metrologický ústav v Bratislavě s pracovištěm v Praze), celostátně platnými měro­vými předpisy a státními značkami i jednotnými mezinárodními styky. Dr. QUIDO KRÁLIČEK

Next