Technický Týdenik, červenec-prosinec 1971 (XIX/27-52)
1971-07-06 / No. 27
Za pokrok se platí i životy TRAGICKÝ ZÁVĚR SOJUZU 11 NEZMENŠIL JEHO VÝZNAM - ZMĚNÍ SE TECHNICKÁ KONCEPCE ORBITÁLNÍCH STANIC NEJBLIZŠi BUDOUCNOSTI? Prvni Část dlouhodobého experimentu s prvni orbitální stanici skonCila bohužel jinak, než jsme očekávali. V okamžiku, kdy přinášela posádka Sojuzu 11 — podplukovník G. T. Dobrovolskij, palubní inženýr V. N. Volkov a inženýr-výzkumiiík V. I. Pacajev — na Zemi své zkušenosti, zahynula tragickou ranou osudu. Mnoho výsledků jejich čtyřiadvacetidenní práce na oběžné dráze však zůstává. Saljut krouží nadále okolo Zemé, připraven přijmout další kosmonauty na svou palubu. Ti s sebou přivezou přístroje, zahájí nové pokusy a budou pokračovat v práci, kterou jejich předchůdci opustili. Nikdo dnes nemůže říci, kolik pracovních cyklů bude moci Saljut absolvovat, než skončí definitivně svou úlohu. Připomeňme si znovu, žp Saljut byl úmyslně nazván experim e n t á 1 n í orbitální stanici. Dosavadní práce na něm měla charakter především inženýrský a prověřovací. Četné pokusy vědecké — bylo jich na sto čtyřicet — směřovaly rovněž především k získávání zkušeností, výsledků pozorování se bude využívat zejména k vypracování metodiky dalších pozorování. Řekněme si již dnes, aniž budeme čekat na vědecké publikace, že všechny tyto úlohy posádka Sojuzu 11 skutečně splnila a že vědci na Zemi budou mít dlouho plné ruce práce, než z experimentů vytěží vše, co z nich vytěžit lze. Není nadsázkou tvrdit, že ještě žádná dosavadní stanice kroužící kolem Země před Saljutem toho pro vědu a techniku nepřinesla tolik jako Saljut. Nebudeme sa znovu vracet ke konkrétní náplni práce prováděné na Saljutu; o turn jsme psali v tomto časopise dříve a mnoho četli i v denním tisku. Podívejme se raději na dvojici Sojuz—Saljut z poněkud obecnějšího hlediska Především musíme vyzvednout komplexnost uvedené soustavy. Saljut se plně osvědčil jako kosmické obvdlí nového typu a o Sojuzu lze říci, že se osvědčil jako obytný a někdy i pracovní „doplněk" Saljutu. Dohromady vytvořila obě spojená tělesa výbornou komplexní jednotku vyššího řádů. Vzpomeneme-li si na předcházející dílčí úspěch Sojuzu 10, vytušíme jako milovníci techniky některé obtíže při vzájemném spojování obou těles, vyplývající z jejich značného váhového poměru, a tedy i z velkých setrvačných hmot; zároveň však vidíme, že cvičená posádka ie plně schopna spojit na oběžné dráze i tak hmotná tělesa, jaká do té doby v kosmu neměla dosud obdoby. To nás přivádí na myšlenku, jaké asi budou některé závěry technického charakteru, k nimž se dojde na základě provedených technických experimentů. Podle zpráv probíhaly navigační i pohybové operace na oběžné dráze výborně. Súustava Sojuz—Saljut se ukázala jako snadno ovladatelná a schopná dokonce i tak jemných pohybů, jakých bylo třeba k přesnému nastavení vybraných nebeských objektů do zorného pole dalekuhledu, který byl umístěn vně kabiny. Stejně tak jsme zaznamenali, že se počítá s vysokou bezpečností letu, při havárii bylo možno vnitřní prostor rozdělit na několik hermeticky oddělených dílů a mnoho technických životně důležitých zařízení bylo zdvojeno, protože i Sojuz byl existenčně samostatnou jednotkou. Na televizních snímcích jsme viděli i to, žp v krajní nutnosti bylo možno Saljut opustit ve skafandru „oklikou“ přes volný kosmický prostor. Elektrická a spojová soustava byla sice jednotná, ale i tu bylo možno podle potřeby rozdělit do dvou samostatných okruhů. Chybělo snad jen jedno: možnost používat Sojuzu k cestě na stanici a zpět několikrát. Tím se dostáváme k otázce dopravních lodí, které v budoucnosti nepochybně dojdou zásadních konstrukčních změn, takže o lodích Sojuz budeme jednou hovořit jako o dopravních kosmických prostředcích první generace. Ekonomická situace i operativnost si totiž na tomto poli vynutí další vývoj. Budoucnost patří nesporně raketoplánům, jakýmsi „křížencům“ dosavadních kosmických lodí s nadzvukovými letadly. Ideální by totiž bylo, kdyby posádka mohla startovat z libovolného letiště a na podobném letišti přistát. To ovšem předpokládá manévrovatclnost dopravní lodi v zemské atmosféře. Ekonomové by však nejraději uvítali její několikanásobnou použitelnost k dalším a dalším letům. Z nynějších dopravních prostředků zbude nakonec jen návratová kabina, zatímco nosná raketa a servisní část jsou nenávratně ztraceny. Uvedené raketoplány budou zřejmě dopravními kosmickými prostředky další generace. NA 2. STRANĚ Interkosmos zasedal v Praze Od 7. do 12. června se konalo v Praze páté výroční zasedání vědců a specialistů socialistických států, kteří ve Stálé pracovní skupině pro kosmickou fyziku spolupracují v prograřmu Interkosmos na výzkumu a využití kosmického prostoru pro mírové účely. Porady se zúčastnili představitelé Bulharska, Československa, Maďarska, NDR, Polska, Rumunska a Sovětského svazu. V době mezi zasedáními pracovní skupiny byly vypuštěny družice Interkosmos 3 a Interkosmos 4 a geofyzikální raketa Vertikál 1 s aparaturou zhotovenou v několika socialistických státech. Byl také proveden další výzkum kosmického prostoru kolem Země s použitím pozemních prostředků.- Stejně úspěšně probíhá příprava vědeckých experimentů určených k realizaci v létech 1971—1972. Na poradě byl také upřesněn program společného výzkumu kosmického prostoru pro příští léta. Zahrnuje jak přímé kosmické experimenty za použití umělých družic Země a- výzkumných raket, tak průvodní pozemská pozorování a teoretické práce. lva) KOSMICKÁ STANICE SALJUT SSSR, i niž by se mohly podle neaficiélnfch zpráv spojit ještě tři kosmické lodi Sojuz stejného typu jako Sojuz 10 se třemi kosmonauty vypuštěný letos v dubnu. PRO DŮSLEDNOU účelnou chemizaci zemědělství vytváří náš průmysl dobré podmínky. Záběr je z výroby močoviny v Dusíkárnách v Šale. Snímek vpravo zachytil pohled na provoz pyrolýzy benzínu a plynů ve Slovnaftu v Bratislavě-Vlčím hrdle. Posledním je záběr z laboratoří Urxových závodů ve Valašském Meziříčí. a -71 NA 1 KČS INCHEBA , jak potvrdil průběh letošního mezinárodního chemického veletrhu v Bratislavě, předčil v mnoha směrech všechna očekávání. V posledním týdnu června tu 230 domácích a 93 zahraničních vystavovatelů, z toho 36 ze zemí RVHP, podalo přesvědčivý důkaz o prudkém rozvoji výroby chemického průmyslu jak v zahraničí, tak u nás, a to i v měřicích a laboratorních přístrojích. Mnohé z exponátů jsou novinkami vynikající úrovně. Návštěvníci veletrhu se seznámili se vším, co se již vyrábí nebo v nejbližší době bude vyrábět a čeho sami mohou ve svém oboru využít. Šťastnou byla myšlenka pozvat k účasti výzkumné ústavy a některé katedry vysokých škol. Ty konkrétními výsledky své práce ukázaly, jak vydatně přispívají k rozvoji chemie. 27 DVACET LET ÚŘADU PRO NORMALIZACI 0 vyšší jakost, bezpečnost a hospodárnost Rřed 20 lety vyšlo vládní nařízení č. 45/51 Sb„ kterým vláda Československé republiky ustavila tehdejší Úřad pro normalizaci a vytvořila tak nezbytné předpoklady socialistické normalizace, v ČSSR.' Normalizační činnost .existuje v našem státě již dobrýqh 50 let, ale teprve po vzniku 'Úřadu prp .normalizaci jako centrálního orgánu začgla se normalizace, rozvíjet jednotně. Zásada vyhlášená1 v úvodu zmíněného vládního nařízení — že normalizační činnost je třeba usměrňovat tak, aby technické normy všech stupňů přispívaly ke zvyšování produktivity práce, jakosti,, hospodárnosti a bezpečnosti veškeré hospodářské činnosti — platí pro normalizaci a práci Úřadu pro normalizaci a měření dodnes. Za uplynulých 20 let se organizace a metody normalizační práce v ČSSR přizpůsobily rozvoji národního hospodářství. Její výsledky lze měřit různě. Třeba i tím, že počet 2600 ČSN v roce 1950 se dnes zvýšil na více než 12 000 státních, 8000 oborových a desetitisíce podnikových technických norem. K velkému rozmachu došlo též v mezinárodní normalizační spolupráci. Úřad pro normalizací a měření se podílí nejen na činnosti organižací zaměřených na technickou normalizaci (ISO, IEC, CEE), ale účastní se i práce na normalizačních úkolech v dalších jiných mezinárodních organizacích, jako např. v Evropské hospodářské komisi apod. Pro Československo je pochopitelně především významná normalizační spolupráce v RVHP. Zde — mimo jiné — již po 10 let půs.obí Stálá komise RVHP pro normalizaci se sídlem v Moskvě, která připravuje významná normalizační doporučení. V poslední době pracuje zejména na nejúčelnějším způsobu urychleného sjednocení technických norem, technických předpisů a jiných nařízení (týkajících se bezpečnosti, hygieny a měření) ve všech členských zemích RVHP, aby se v nejkratší době dosáhlo co nejefektivnějších řešení usnadňujících obchodní kooperaci-a-integrační snahy. Na cestě za sledovaným cílem přibíral ÚNM v průběhu 20 let řízení dalších činností, které ve spojení s technickou normalizací umocňují jeho působení v čs. hospodářství. Je to především řízení státního zkušebnictví. Zkušebny při hodnocení a schvalování výrobků přihlížejí 1 k technickým normám a působí také na zvyšování technické úrovně norem. Zkušebny mohou prosazovat poslání normalizace s větším důrazem (i ekonomickým postihem) než ostatní účastníci normalizačního řízení. V ČSSR pracuje celkem 39 státních zkušeben asi s 1200 pracovníky. Jejich hodnocení podléhá dnes na 10 °/o výrobků. Další posilou činnosti ÚNM se stalo řízení čs. měrové služby od r. 1959 (vlád. nař. č. 3/1959 Sb.). Hlavním úkolem státní metrologie je přispět maximálpě k vysoké technické úrovni výroby a vytvářet podmínky trvalé jakostní výroby poskytováním kvalifikovaných odborných služeb při měření ve výrobním procesu i ve zkušebnách a uplatňováním zásadního vlivu na jakost našich i dovážených měřících přístrojů, zařízení apod. Charakter státní metrologie předpokládá takový systém činnosti, řízení a organizace, který ve svém souhrnu zabezpečuje celostátní používání soustavy měrových jednotek, především zákonných. Toho lze dosáhnout důsledným dodržováním systému jednotné státní etalonáže, jednotnou vědeckovýzkumnou základnou (Československý metrologický ústav v Bratislavě s pracovištěm v Praze), celostátně platnými měrovými předpisy a státními značkami i jednotnými mezinárodními styky. Dr. QUIDO KRÁLIČEK