Svĕt Práce, říjen-prosinec 1968 (I/1-13)

j^^DENÍK KAŽDÉHO OBČANÉ, obracíme se na vás, zejména naše mladé přátele, kteří prožívají své první politické zkušenosti za těchto tragických okolností. Dnes ráno jste uvítali všichni s úlevou a nadšením zprávu o návratu naší delegace z Moskvy. Kojili jste se nadějí, že jsme dosáhli konečně vítězství. Byla však pouze uzavřena dohoda s velmi tvrdými podmínkami. Naši legální zástupci byli vystaveni neslýchanému nátlaku a postaveni tváří v tvář naprosto nepříznivému poměru sil jak u nás, tak ve světě. Aby zachránili některé základní myšlenky a body našeho obrodného procesu, museli přistoupit na značné kompromisy. Může se stát, že z řad lidí, kteří toto ve svém zoufalství nepochopí, nebo ze strany provokatérů dojde k osočování našich představitelů a komunistů ze zaprodanectví. Nevěřte tomu. Komunistická strana byla hlavní silou, která po celé toto období se snažila tragickým událostem čelit a zabránit nejhoršímu. Uvědomte si, že každé důsledky vnitřních nepokojů, hysterie, jež by vyplývala ze zklamání a zoufalství při provokaci by mohla vést k okamžitému návratu a zásahu vojsk, která přišla na naše území 21. srpna. Ukažte i v těchto hodinách svou politickou zralost, před kterou se sklání celý svět v hlubokém obdivu. Věřte tomu, že to bude ta nejlepší investice do budoucna, kterou můžeme věnovat byť i se zaťatými zuby pro blaho naší země a perspektivy demokratického socialismu. Nezapomeňte na tragédii Maďarska v roce 1956! Srpen 1968 Zas nebe pláče nad českou zemí zas kapky po přilbicích kanou Zas přibíjejí na kříž tu zemi krásnou tolikrát křižovanou Zase po koncilu Proti slovu zbraní hrubou sílu Esa zrady ve špinavé hře Zas „Na hranici kacíře" se vztyčenou hlavou s očima plnýma pohrdání Co otcové přinesli synové vzali Nezvali jsme vás a tedy také nevítali Raději vás tady nevidět Na bezbranné míří samopaly městům vládnout chce tank kulomet Zas pláče nebe nad českou zemí — a ošklivostí otřásá se svět. Vědeckotechnické inteligenc i Vedení Ústřední rady Československé vědeckotechnické společnosti v těchto těžkých dnech opětovně vyzývá celou technickou inteligenci, aby zachovala neochvějnou věrnost ústavním orgánům naší republiky a tak maximálně podpořila jejich jednání o uhájení naší suverenity a odchod okupačních vojsk. Vynaložte veškerý technický důvtip na zachování zařízení, agregátů a systémů důležitých pro život republiky a celého našeho hospodářství. Předvídavě zabraňujte haváriím, zejména u drahých a velkých zařízení, citlivých na výkyvy technologického režimu. Vynaložte veškerý důvtip a znalosti na udržení zásobování a záchranu surovin pro náš lid. Ukažte schopnost pracovat vynalézavě i v podmínkách narušeného řízení. Dokažte, že iniciativně plníte poselství našeho presidenta Ludvíka Svobody, že naši představitelé mohou jednat s plným spolehnutím na nás. Vedení Československé vědeckotechnické společnosti Konečně! Po dnech a nocích netrpělivého očekávání oznámil v úterý před půl šestou ráno svobodný československý rozhlas, že moskevská jednání mezi sovětskými a československými představiteli skončila. 0 dvě hodiny později už jsme věděli, že na cestě do Prahy jsou soudruzi Svoboda, Dubček, Černík, Smrkovský, Kriegl, Špaček a Šimon. A pak přišla zpráva nejčekanější: jsou v Praze, jedou na Hrad, kde na svá stanoviště opět nastoupili příslušníci presidentovy hradní stráže. Konečně jsou mezi námi! Zamezte živelným akcím - Klid a rozvahu Ideologie přesily Člověku se nechce věřit vlastním uším, poslouchá-li v těchto tragických dnech argumenty sovětské propagandy. Údiv, který v nás sovětský tisk v-volával již od jara, byl dlouho provázen pochybnostmi o informovanosti sovětského vedení. Dnes víme, že tyto pochybnosti nebyly na místě. Dnes jsme už jen rozhořčeni a šokováni cynismem, s nímž tato propaganda osekává objektivní pravdu, aby se vešla do předepsané, primitivní šablony. Vulgárnost této argumentace je přímo úměrná vulgarizaci myšlenek — jazyk i mozek jsou v naprosté jednotě a není jen věcí československé optiky, jestliže konstatuji, že ideologové KSSS přestali rozumět řeči světového dělnického hnutí a tím i drtivé většině komunistických stran. Mumifikovaný marx-leninismus oficiální sovětské ideologie není dnes ničím jiným než poslušným vykonavatelem velmocenských zájmů: udržet status quo. Jde o — v historii známé — spojení „církve“ se státem, kde ideje zkamení v podpěry nesnášenlivé moci. Dokladem toho jsou v posledních dnech útoky na XIV. sjezd KSČ. Nemá smysl zabývat se vyslavenými nepravdami a překrucováním. Je dostatečně známo, že delegáti tohoto sjezdu byli demokraticky navrženi v základních organizacích a potom zvoleni na řádných zasedáních okresních a krajských konferencí. Je známo, že byli zvoleni lidé, kteří se distancovali od chyb, které KSČ v uplynulých dvaceti letech pod tuhým vedením Moskvy napáchala, a které ani dnes sovětská propaganda nemůže zapírat. Je také známo, že delegáti XIV. sjezdu zvolili na přední místa nového ÚV především Alexandra Dubčeka společně s těmi z jeho nejbližších spolupracovníků, kterým se nakonec podařilo prestiž KSČ, zostuzenou a ležící v prachu, vyzdvihnout tak vysoko —■ jak v Československu nikdy nestála. Důvěra ve vedení KSČ, soudruha Dub čeká a ostatní, jednota všech vrstev národa umožnila něco, co by se jinak nikdy nemohlo podařit: uskutečnění sjezdu o polovinu měsíce dříve a nadto za velmi těžkých podmínek. Okupační vojska se snažila zabránit konání sjezdu — internovala soudruha Dubčeka a mnoho dalších. Nebýt dělníků v továrnách, Lidových milicí a soustředěné pomocí prostých občanů — členů i nečlenů strany — bylo by se okupantům podařilo to, proč vůbec do ČSSR přišli — zabránit konzolidované straně vykročit s Jistotou k uskutečňování socialismu lidské tváře, k němuž vzhlíží člověk v druhé polovině dvacátého století — ať je občanem kteréhokoliv státu — s nadějemi. Neobstojí ani průhledná argumentace sovětských koniášů, že XIV. sjezd probíhal v neregulérních podmínkách — tajně. Stačí listovat dějinami VKSb (i v jejich oficiálně deformované interpretaci), abychom našli četné doklady o tom, že strana se musí v zájmu své akceschopnosti přizpůsobovat objektivním podmínkám. Činila tak i sovětská strana a mnohé její sjezdy v historii dělnického hnutí v Rusku by bylo možno nazvat neregulérními mnohem spíš než legální, demokraticky připravený XIV. sjezd KSČ. Proč se však stal XIV. sjezd KSČ terčem propagandistické kanonády sovětských ideologů? Pod hlavněmi okupačních tanků to poznáváme již neomylně. KSSS smísila ideologii strany s velkomocenskou politikou státních orgánů. Pro ni není rovnosti mezi komunistickými stranami stejně jako pro ni není rovnosti mezi velmocí a jejími satelity. KSSS neuznává již na dvacátém a dvaadvacátém sjezdu závazně deklarované právo suverenity komunistických stran malých jako velkých. Ideologové neostalinismu považují i nadále za své právo rozhodovat s konečnou platností o vývoji všech komunistických a dělnických stran. Myšlení a cítění lidu, jež je zdrojem tvůrčího vývoje socialismu, je pro ideology samoděržaví pouhým objektem manipulace. Výsledkem tohoto anachronismu v myšlení oficiálních sovětských ideologů a vůdců je ono tragické neporozumění, jež vedlo rozhodující avantgardy dělnického hnutí — komunistické strany nejen v ČSSR, ale v celém světě — tak jednotně k odsouzení okupace Československa. Mezinárodní vztahy — politika státu — vždy byla a bude politikou kompromisů. Jinak to snad ani nejde. Myšlenky a ideály lidstva a především vědecké myšlení marxisticko leninských stran se však nemůže pohybovat kupředu samospádem kompromisů, ale jen a jen obtížnou cestou poznávání. Okupace Československa poskytla celému světu příležitost poznat — že lid, jehož tužby a ideály jsou ideály socialismu, je jediným tvůrcem ideologie a jediným suverénom své politiky.